8. Ludwig G. – Berlín a cesta zpátky – Komentované prohlídky Ostravy

<< Předchozí část: 7. První práce
Další část: 9. V Ostravě u sedláka S. >>

8. Ludwig G. – Berlín a cesta zpátky

Po příjezdu do Berlína zamířil Ludwig do kanceláře sovětské vojenské mise. Zde se ale odmítli jeho případem zabývat. Štěstím bylo, že ve stejné budově se nacházela také československá vojenská mise, kde se pomoci dočkal. Po předložení osobních dokumentů a dopisu od starosty z Wahrenbrücku mu sdělili, že jeho zařazení do odsunu bylo chybou.

Tak mi pravil plukovník, který byl na tom velvyslanectví (vojenské misi), že který blázen mě vyhnal z ČSR? Že to zajisté chtěl můj majetek pro sebe. Tak mi dali papíry a dopis, na který jsem neměl platit ani vlak a ani jídlo pro sebe a děti.
Vzpomínky Ludwiga G., 1958, rukopis

Po návratu zpět z Berlína rodina na nic nečekala. Na dvoukolák naložili trochu oblečení, které během své cesty vyžebrali a druhý den ráno se vydali přes les na nejbližší nádraží. Během léta se podařilo rodině ušetřit padesát marek, které se jim nyní hodily, protože oproti slibu o bezplatné cestě domů museli v Německu za jízdenku na vlak zaplatit.

Asi za hodinu přijel vlak, naložili jsme se i s vozíkem a pozdě v noci dojeli do Drážďan, kde jsme museli čekat do rána na další vlak k hranicím. Nádraží bylo úplně rozbito. Z 25 nástupišť byly asi jen tři trochu spravené, že zde mohly jezdit vlaky. Zima tam byla taková, že jsem vás musel zamotat do hader a maminka se taky zamotala do hader jako děcko, aby nebyla obtěžovaná ruskými vojáky, jelikož která žena byla mladší, tak brali ji pro vlastní potřebu a za hodinu ji vrátili zpět.
Vzpomínky Ludwiga G., 1958, rukopis

^{Drážďany po bombardování v roce 1945}

Ráno následujícího dne se rodina vydala vlakem k hranicím, kde předložili vojákům dokumenty vydané v Berlíně. Bez obtíží byli vpuštěni na území Československa. Jejich cesta domů, se ale ještě protáhla. Vlak z Drážďan nepokračoval dále a na hranicích bylo potřeba počkat na další vlak jedoucí do Prahy. Protože rodina s sebou již neměla žádné jídlo, byl Ludwig vděčný lidem na nádraží, kteří mu pro děti dali housku a mléko. Do Prahy přijel vlak až v noci. Protože další vlak do Ostravy vyjížděl až ráno, museli další noc strávit na nádraží. Čekání zde ale bylo již příjemnější a bezpečné a dostali zde také zdarma jídlo. Do Ostravy pak dorazili bez dalších obtíží k večeru.

Když rodina vystoupila na svinovském nádraží, byl konec září 1945. Na cestě Německem strávili téměř tři měsíce a nyní na nádraží věděli, že všechno bude úplně jiné. Ludwig byl v podobné situaci jako před více než pětadvaceti lety, když vystoupil z vlaku po návratu z první světové války. Neměl žádný majetek a ani neměl kam jít. Přesto musel pro rodinu nějaké bydlení zajistit. Po krátkém přemýšlení zkusili vyrazit do Vítkovic, kde bydlela jedna z jejich příbuzných, aby ji požádali o nocleh alespoň na jednu noc.

Šli jsme do tety Steffi, tam jsme byli přes noc, ale kam na druhej den, kam? To jsem sám nevěděl, co si mám počat! Peněz žádnech nebylo, tak hledat nějakou práci. Nejprv jsem se hlásil na SNB ve Vítkovicich. Tam mi bylo řečeno, ať si přinesu ze sebou deku a příjdu na druhej den ráno. Ale já jsem nešel, jelikož určitě chtěli mě zasej dat do lagru. A co by bylo pak s vama a mamkou? Žádného živitela. Tak jsem šel na Národni výbor do Hrabůvky. Ti mě poslali do sedláka Š. jako pacholka ke koním. Bydlet nebylo kde, tak jsme bydleli u tety Steffi ve Vítkovicích. Pak jsem každej den musel pěšky do Hrabůvky a z Hrabůvky do Vítkovic na noc zase k vám, jelikož jako Němec jsem nesměl jezdit elektrikou. Neměl jsem ani žádnech peněz a ani žádnech lístků na jídlo.
Vzpomínky Ludwiga G., 1958, rukopis

Tomáš Majliš

<< 7. První práce

>> Další část: 9. V Ostravě u sedláka S.

Všechny části:

Zaujal Vás tento příběh? Přečtěte si také další „ostravské příběhy“ nebo navštivte některou z aktuálních komentovaných prohlídek!

8. Ludwig G. – Berlín a cesta zpátky