6. Ludwig G. – Na cestě – Komentované prohlídky Ostravy

<< Předchozí část: 5. Vlakem do Německa
Další část: 7. První práce >>

6. Ludwig G. – Na cestě

Dne 9. července 1945 se Ludwig G. s manželkou a dětmi z Cottbusu vydal na cestu. Kolem druhé hodiny po poledni nastoupili společně na první vlak, který odjižděl z nádraží na jihozápad směrem na Drážďany a vydali se vstříc nové budoucnosti. Byl to vojenský vlak s rudoarmějci, kteří na přítomné ženy neustále doráželi. Přestože měli původně v plánu jet vlakem dále, z důvodu obav o manželku v podvečer z vlaku vystoupili na nádraží v Ruhlandu, městě na půl cesty mezi Cottbusem a Drážďany. Odtud se dále vydali bez plánu pěšky k první vesnici, kterou z nádraží uviděli.

A tak jsme se dali první cestou, která šla od nádraží, bo tam bylo vidět vesnici. Tak za hodinu jsme byli ve vesnici, která se jmenovala Arnsdorf. Tam jsme u jednoho menšího sedláka jménem Max Sacher vyžebrali maličkost k jídlu a pro tebe Ludviku a pro Irenku trochu mléka. K večeru jsme šli dále na vandr do druhé vesnice Janovitz, kde jsme zůstali na noc.
Dne 10. 7. 1945 ráno jsme vyšli dalej a kusek za vesnicí bylo navalené dřevo. Byla právě neděle a tak krásně sluníčko svítilo, že jsme se posedali na to dřevo a odpočívali až do poledne, jelikož člověk byl tak utrápen, že ani nemohl dalej. A co teprve ty a Irenka. Ty jsi musel cupat a Irenku jsem větším dílem na cestách nesl na hřbetě.
Vzpomínky Ludwiga G., 1958, rukopis

^{Ruhland na pohlednici ze 30. let 20. století. zdroj: AK-lexikon}

Odpoledne došli do vesnice Kroppen a odtud večer do další vesnice Burkersdorf, kde dostali od jednoho sedláka večeři – brambory, mléko a dokonce kousek másla. Také zde přespali. Následujícího dne vyrazili po sedmé hodině dále na cestu směrem k vesnici Lindenau. Před polednem se zastavili u říčky Pulsnit, kde si od místních vyprosili kousek mýdla. V říčce si vyprali své oblečení a Ludwig se po několika dnech mohl oholit. Odpolede pokračovali do Lindenau, kde chtěli strávit noc.

V Lindenau byli moc hodní lidé. Dali nám řádně najíst a i vy jste dostali mléko a koláče a všechno, co jen měli doma. Ta selka se jmenovala Nina Herzog, Lindenau č. 60. To byla dobrá selka. Dala nám vše k jídlu – mléko, máslo, špek. Tak jsme tam byli dva dni. Tam jsem skládal uhlí a nasekal dříví na pálení. Chtěla, abych tam zůstal i s váma, jelikož její manžel byl na vojně, takže neměli žádného chlapa v chalupě a na statku bylo práce dost, ale obec nepovolila, jelikož za náma šli zasej druzí vystěhovalci, takže jsme museli zasej vandrovat dále. To už nám ale bylo hej!
Vzpomínky Ludwiga G., 1958, rukopis

Z Lindenau vyrazila rodina 14. července. Cesta ubíhala již mnohem lépe. Selka rodině nabalila pecen chleba, koláče pro děti a kus špeku. Největší radost ale udělal darovaný starý kočárek, ve kterém mohla cestovat jak roční Irena, tak tříletý Ludvík.

To jsme byli tomu kočárku nejvíce rádi, jelikož už jsem nemusel Irenku nosit na hřbetě a ty jsi už nemusel pěšky dreptat, bo ty jsi předtím co chvíli naříkal, že už nemůžeš a při tom jsi brečel. Cesta tak neubývala a šlo se moc pomalu. S kočárkem to už šlo líp, jelikož jste se i po cestě vyspali.
Vzpomínky Ludwiga G., 1958, rukopis

Ve svých zápiscích Ludwig detailně popsal názvy každé z vesnic, kterými rodina prošla. Je tak možné si udělat přesný obrázek jejich pouti. U každé z vesnic také přidal některé vzpomínky, které mu utkvěly v paměti. Z Lindenau tak například pokračovali do „prokleté vesnice“ Großthiemig, kde byli podle Ludwigových vzpomínek zlí lidé, kteří nedali vyhnancům žádné jídlo. Pokračovali tak dále přes několik vesnic až do Grödenu, kde strávili noc u sedláka Thiema (Gröden č. 101). Při pohledu na mapu jde vidět, jak darovaný kočárek zrychlil rychlost jejich přesunu. Zatímco v prvních třech dnech dnech ušli každý den jen kolem pěti či šesti kilometrů, s kočárkem hned první den urazili šestnáct kilometrů. V dalších dnech se jejich cesta opět zpomalila. Přecházeli mezi blízkými vesnicemi, kde Ludwig vypomáhal prací u sedláků výměnou za jídlo a možnost noclehu.

^{Cesta rodiny Ludwiga G. z Ruhlandu do Bad Liebenwerda ve dnech 9.-25. 7. 1945. zroj: Mapy.cz}

Dne 25. července se rodina po sedmnácti dnech putování mezi vesnicemi dostala do městečka Bad Liebenwerda. Nacházel se zde pracovní úřad, kde se Ludwig přihlásil jako zájemce o zaměstnání. Byl odtud poslán do blízké vesnice Winkel na práci na statku. Když s rodinou do Winkelu dorazil, zjistil, že selka, které statek patřil, práci pro Ludwiga nemá, protože si mezitím sama zajistila čeledína a děvečku. Souhlasila ale, aby rodina na statku zůstala. Kromě ubytování poskytla také jídlo. Další potraviny jako vejce a máslo navíc rodina začala dostávat od místního starosty, který v příběhu rodiny sehral důležitou roli. Zajistil Ludwigovi první placenou práci.

Tomáš Majliš