7. Ludwig G. – První práce – Komentované prohlídky Ostravy

<< Předchozí část: 6. Na cestě
Další část: 8. Berlín a cesta zpátky >>

7. Ludwig G. – První práce

Ve Winkelu na statku u selky Rietzové strávila rodina celý týden.

Dne 31. 7. 1945 zavolal mě starosta k sobě a ptal se mě, jestli jsem zámečník z povolání. No a tak jsem mu pravil, že rozumím veškerym strojům! Tak mi pravil, že má pro mě práci. Že asi 4 km daleko je jedna malá továrnička na tankové dřevo pro auta (auta na dřevoplyn pozn. aut.), a že ten hlavní stroj je ohromně porouchaný a jestli se troufám ho spravit. Jsem mu pravil, že ano!
Vzpomínky Ludwiga G., 1958, rukopis

Starosta Ludwiga poslal s doporučujícím dopisem do Liebenwerdy za majitelem továrny. S ním se následně domluvil na mzdě 1 marky za hodinu a odjeli společně obhlédnout pokažený stroj. Továrna se ale nacházela asi 8 km od města ve vesnici Zinsdorf v lese. V továrně za války pracovali vězni, po kterých zde zůstalo několik baráků. Některé z nich byly spálené, ale dva byly obyvatelné, jen plné štěnic. Ludwig využil možnosti získat vlastní ubytování a přestěhoval se zde s manželkou i dětmi. V následujících dnech se pustil do opravy stroje.

Ten stroj jsem musel od základu vymontovat a převézt do města Bad Liebenwerda, kde bylo možno správku v jednom velkém zámečnickém závodě udělat. Správka trvala 14 dní. To jsem musel denně docházet z našeho baráku v Ziensdorfu 8 km do Liebenwerde. To byla cesta dvojmo asi 15 km a k tomu ještě 12 hodin pracovat. Ráno ve 4 hodiny jsem odcházel a večer v 8 jsem byl zasej doma. Když byl stroj zase znovu namontovaný, tak jsem ho pustil do provozu dne 18. 8. 1945.
Vzpomínky Ludwiga G., 1958, rukopis

Lázeňské město Bad Liebenwerde po 2. světové válce. zdroj: https://de.nailizakon.com/

Ve volném čase si Ludwig ze dřeva, kterého bylo v továrně velké množství, vyrobil dvoukolový vozík, protože, jak sám popisuje, neměl v plánu v Ziensdorfu zůstat. Vozík vyrobil tak velký, aby na něj mohla rodina naložit celý svůj majetek i děti. Rodina se stále snažila získat jídlo kde se dalo. Ludwig vzpomínal, že v době, kdy už byl stroj znovu v provozu a on zůstal pracovat na dalších opravách přímo v továrně, přišel jednou velký liják, který trval několik hodin. Dva dny nato začaly v lesích, které byly všude kolem továrny, růst hřiby.

Pracovat se začínalo v 6 hodin ráno a já jsem vždy vstal o čtvrté hodině ráno a šel na hřiby. To jsme tam většinou žili hřibama, jelikož nic jiného nebylo. Obyčejně na oběd a večeři byly hřiby.
Vzpomínky Ludwiga G., 1958, rukopis

Ve svých vzpomínkách od konce srpna 1945 Ludwig G. uvádí konkrétní data událostí již jen výjimečně. Někdy začátkem září se vydal požádat starostu blízké vesnice Wahrenbrück o příděl másla a mléka pro děti. Došlo ale mezi nima k hádce, která vedla k tomu, že starosta chtěl ukázat dokumenty, že je rodina opravdu německého původu. Ludwig u sebe měl ale pouze dokumenty dokazující jeho původ na Bukovině a manželka zase dokumenty dokazující český původ. Starosta mu tak řekl, že žádné příděly potravin rodině nedá, protože není Němec. I přesto ale Ludwigovi pomohl. Napsal dopis a poslal s ním Ludwiga do Berlína k Sovětské vojenské misi, která měla situaci vyřešit. Ludwig proto nechal manželku s dětmi v Zienhofu a sám odjel do Berlína.

Tomáš Majliš