<< 4. V lágru v Hrabůvce
>> Další část: 6. Na cestě
5. Ludwig G. – Vlakem do Německa
Ludwig G. byl odveden do německého lágru v Hrabůvce 4. května a zůstal v něm až do 2. července, kdy byli všichni Němci z hasičského skladiště v Hrabůvce i z školky na Edisonově ulici probuzeni uprostřed noci a přibližně o půl čtvrté pěšky vypraveni k nádraží ve Svinově, kam dorazili asi v 9 hodin ráno. Zde se Ludwig poprvé po dvou měsících mohl opět osobně setkat se svou těhotnou manželkou a dětmi – tříletým Ludvíkem a roční Irenkou.
Ve Svinově jsme se s mamkou a s vámi Ludvíku a Irenko konečně shledali. Nemáte ponětí, jakou jsem měl radost z teho, že možu vás políbit bez trestu a bití. A pak nastalo vagonírování – 50 až 60 osob do nekrytého vagonu. Byli jsme horší než prasata, jelikož prasatům a dobytku se dá krytý vagón aby na ně nepršelo. A tak jsme vyjeli ze Svinova až k večeru a žaden se neptal, jestli děti nebo dospělí jedli.
Zpočátku bylo nám řečeno, že jedeme na žně, ale potom už jsme věděli, že jedeme do Německa. Ta cesta trvala 5 dní a 5 nocí, bez jídla, bez žádného přikryťá. Jediné vaše štěstí bylo, že já jsem měl deku na přikrytí a kabát – to bylo vše. Vagón byl železný s železnou dlažkou. Deku jsme dvojmo složili a dali pod vás na tu železnou dlažku a kabátem jsme vás přikryli. Mamka a já jsme seděli na železné podlaze, dokud stačilo místo, protože nás v jednom vagóně bylo hodně. Byl takový studený červenec a hodně pršelo a bylo zima. Mamka byla oblečena jen v jedněch starých letních šatech, takže se celou jízdu třepala jako osika. V noci si lehala k vám, aby vás mohla trochu zahřát, jelikož jste naříkali, že je vám zima. Já jsem měl na sobě roztrhané kalhoty a roztrhanou modrou blůzu. A vojáci, kteří nás transportovali, byli tak hrubí, že když některý se ukázal z vagónu a nebo vylezl ven, tak po něm ihned stříleli jako po zajíci. A hodně Němců bylo straceno cestou až jsme přijeli do Německa do města Cottbus.
Vzpomínky Ludwiga G., 1958, rukopis
Město Cottbus (česky Chotěbuz) se nachází asi 100 km jihovýchodně od Berlína. Dnes je to se sto tisíci obyvateli druhé největší město Braniborska. V červenci 1945, když vlak s odsunutými Němci přijel na nádraží Cottbusu, byla velká část města v troskách následkem velkého bombardování z února 1945.
Své první dojmy z Cottbusu Ludwig shrnul do několika odstavců:
Cotbus byl celej rozbitej a nádraží bylo samé ruiny. Dali nás tady z vagonů ven a přebrala si nás německá policie. To už jsme byli alespoň volní a bez týrání. Už se s námi zacházelo jako s lidmi a člověk mohl volněji dýchat.
Něco jsme dostali k jídlu, ale málo, protože přijížděl jeden transport za druhým a lidí bylo na tisíce. V Cottbusu nám byla od městské rady vystavena takzvaná „Propustka“ jako vystěhovalcům z Ostravy. Znamenala, že jsme volní, a že můžeme chodit po Německu. Na té Propustce bylo vytlačeno, aby nás německé obyvatelstvo podporovalo (to znamená, abychom chodili po žebrotě), protože v Cottbusu nebylo místo, když tam přijíždělo několik transportů denně.
Nevěděli jsme kudy kam. Jednu noc jsme proseděli na nádraží, druhou noc u jedněch lidí blízko nádraží a třetí den jsem se rozhodl, že na nádraží bych umřel hlady i s vámi. Tak jsem se dal na vandr.
Vzpomínky Ludwiga G., 1958, rukopis
Dne 8. července 1945 se Ludwig G. rozhodl opustit Cottbus a zajistit sobě, manželce a malým dětem živobytí.
Tomáš Majliš
<< 4. V lágru v Hrabůvce
>> Další část: 6. Na cestě
Všechny části:
- Ludwig G. aneb cesta tam a zase zpátky
- Kořeny
- Mistrem v železárnách
- V lágru v Hrabůvce
- Vlakem do Německa
- Na cestě
- První práce
- Berlín a cesta zpátky
- V Ostravě u sedláka S.
- Bilancování
Zaujal Vás tento příběh? Přečtěte si také další „ostravské příběhy“ nebo navštivte některou z aktuálních komentovaných prohlídek!