4. Ludwig G. – V lágru v Hrabůvce – Komentované prohlídky Ostravy

4. Ludwig G. – V lágru v Hrabůvce

Jubilejní kolonie v Hrabůvce byla osvobozena jednotkami Rudé armády 30. dubna v odpoledních hodinách. Další vyprávění Ludwiga G. již popisuje události prvních květnových dnů:

Od lidí z Jubilejní kolonie jsem byl uznán jako Němec. Bylo to zlo od lidí, jelikož jsem neublížil žádným českým lidem. A dávám čestné slovo na to vám moje děti. Právě naopak pomáhal jsem českým lidem v závodě i venku kdy to jen šlo.
Lid byl jak posedlý. Jen krást od Němců, co jen kde bylo. Nebylo žádného práva. A to se kradlo, zabíjelo, jestli ses provinil nebo ne, žáden na to se neohlížel, jen bral do posledního. A to trvalo asi týden, ale to nebyl ještě vrchol toho všeho.
Po týdnu sebrali mě do lágru do hasičského skladiště v Hrabůvce. A to nejprv byly mi veškery věci, co jsem u sebe ještě měl, sebrány. A taky i peníze.
Vzpomínky Ludwiga G., 1958, rukopis

Těhotná manželka s roční dcerou a tříletým synem byla odvedena do sběrného lágru pro ženy a děti, který byl zřízen v budově školky v Jubilejní kolonii na dnešní Edisonově ulici.

Maminka byla zebraná do lagru, který byl v kolonii u pekaře Pešky, kde je dnešní školka. Byla přece českého původu, ale na to nebyl brán ohled. Mamka musela v lágru spát na zemi i s váma. Nebylo žádného jídla a ještě k tomu takoví snopli 18letí vybírali si v noci ženy, které se jim líbily, pro sebe na spaní a znásilňovali je. A jak některá nechtěla být po vůli těm snoplům, tak dostala bití až byla modrá a teprem ji znásilnili. To nebyli lidé, ale horší než hovada.
Vzpomínky Ludwiga G., 1958, rukopis

^{Mateřská školka na Edisonově ulici, která na začátku léta 1945 sloužila jako lágr pro německé ženy a děti.}

Práce

Z lágru chodili jsme pracovat na letiště a všude, kde nám poručil Národní výbor z Hrabůvky, který byl v Jubilejní kolonii, kde jest nyní knihovna (dnešní Komorní klub pozn. T. M.). Jídlo jsme dostávali jednou za den a to trochu vody, kousek suchého chleba a bití, to bylo na navíc.
I maminka musela chodit na práci. A to tebe Ludvíku a Irenko dala do kočárku, jelikož jste byli ještě malí, tak nepamatujete to co bylo. Mamka musela s vámi jeť na práci na letiště a všude, kde bylo poručeno.
A s náma chodili hlídači s puškami, a to synci takoví 16 až 20 let staří. Který nedržel krok, ihned dostal pažbou pušky do hřbeta. To byla hrozná podívaná! A když člověk byl přes noc v lágru, tak bylo celé noci bantování, volání k výslechu a bití. A spali jsme na holé podlaze jako největší zločinci a člověk neměl nejmenší vinu!
Vzpomínky Ludwiga G., 1958, rukopis

^{Hasičská zbrojnice v Hrabůvce, která sloužila na začátku léta 1945 jako sběrný tábor pro Němce z Hrabůvky}

Ludwig G. také popisuje krátkou epizodu práce pro sovětské vojáky v červnu 1945:

Byl jsme asi 14 dní zařazen na práci k ruské armádě. A tam jsme rubali dříví pro kuchyň a dělali všechny možné práce. A od ruské armády dostali jsme jídla dost, jelikož Rusové pravili, že kdo pracuje, ten musí dostat jest, aby mohl pracovat dalej. Ale naši dozorci se stavěli proti tomu, že nám dává ruská armáda jest, že jsme Němci. A dostali odpověď, že když pracujeme, tak máme právo na jídlo. A pravili našim dozorcům, že to oni nepracují, tak ani jídla by neměli dostat. Jedním slovem řečeno, u ruských vojaku měli jsme se dobře.
Vzpomínky Ludwiga G., 1958, rukopis

K životu v lágru v Hrabůvce Ludwig G. přidal ještě jednu vzpomínku:

Po celou dobu jsem vás neviděl a ani maminku. Jen letmo raz za čas a to jen zdaleka. Když náhodou šli stejnym směrem za prací, tak jsem vás viděl, ale mluvit nám dozorci nedovolili. Jeden se pokusil ke svým dětem a manželce se přiblížit a promluvit. A to hned dostal bití a pak v lágru dvojnásobně.
Vzpomínky Ludwiga G., 1958, rukopis

Celé věznění trvalo osm týdnů až do počátku července 1945. Dne 2. července byli Němci probuzeni uprostřed noci a o půl čtvrté ráno se vydali pěšky ke Svinovu.

Tomáš Majliš