3. Ludwig G. – Mistrem v železárnách
Ludwig G. přijel na svinovské nádraží 11. listopadu 1918. Byl to pro něj okamžik nového začátku. Kam dál? Vše, co měl před válkou, bylo pryč a Ludwig stál na nádraží s holýma rukama. Napadlo jej vydat se do Vítkovic. Přestože je opustil před více než 4 lety, doufal, že najde někoho, kdo mu pomůže. Navštívil dívku Adolfínu, se kterou se znal z doby před válkou, a která žila s rodiči na dnešní Výstavní ulici. Ubytoval se u ní a jak napovídá pozdější matriční záznam, její rodiče nenachali nic náhodě. Již 19. ledna 1919 se s ní oženil. Víme tak, že bydlela v dnes již demolovaném domě č. 15, který se nacházel v sousedství vítkovického Českého domu. Jak Ludwig sám píše, po návratu z války si mnoho neodpočinul:
Už 15. listopadu jsem se vrátil zpět do práce ve Vítkovických železárnách. Bylo pro mě posláno, jelikož bylo potřeba pracovních sil. První rok pracoval jsem už jako přední dělník a ve druhém roce jsem již byl dozorcem a později zámečnickým mistrem. A tak roky ubíhaly jeden za druhým. Šéf závodu Rotter žádal od každého mistra, aby uměl v celém závodě pracovat. Pracoval jsem tak jako mistr u tavících pecí, v odlévárně, u generátoru a u hlubokych pecí. Musel jsme projít ohromnou školou v praxi a taky částečně v teorii.
Vzpomínky Ludwiga G., 1958, rukopis
První rok po svatbě žil Ludwig s ženou Adolfínou u jejích rodičů u Českého domu. Brzy ale dostal byt v kolonii v Hulvákách. Za rok se stěhoval do kolonie Kairo, kde bydlel až do počátku 30. let a následně se na tři roky přestěhoval do jednoho z U Hausů u vítkovického náměstí. Odtud se pak přestěhoval do mistrovských bytů v kolonii, která se dodnes nachází v sousedství bývalé hospody Schönthal. S Adolfínou měli celkem tři děti, z nichž dospělosti se dožily dvě. O své manželce ani dětech z prvního manželství se Ludwig ve svém vypravování již blíže nezmiňuje. Z dalšího popisu je ale patrné, že někdy na počátku 40. let se ve svých pětačtyřiceti letech znovu oženil. Se svou novou ženou, Češkou, se pak v roce 1942 přestěhoval do Jubilejní kolonie v Hrabůvce. Toto šťastné období jeho života trvalo do jara 1945.
V Jubilejní kolonii jsem bydlel až do převratu 1945 do 4. května. A tehdy jsem byl úplně zničen a vykraden do základu, že nezbylo mi nic. Jen holý život a to zlý!
Vzpomínky Ludwiga G., 1958, rukopis
Tomáš Majliš
<< 2. Ludwig G. – Kořeny
>> Další část: 4. V lágru v Hrabůvce
Všechny části:
- Ludwig G. aneb cesta tam a zase zpátky
- Kořeny
- Mistrem v železárnách
- V lágru v Hrabůvce
- Vlakem do Německa
- Na cestě
- První práce
- Berlín a cesta zpátky
- V Ostravě u sedláka S.
- Bilancování
Zaujal Vás tento příběh? Přečtěte si také další „ostravské příběhy“ nebo navštivte některou z aktuálních komentovaných prohlídek!