Zimní cesta do Ostravy roku 1279 – 2. díl

Zimní cesta do Ostravy roku 1279 – 2. díl

V první části dalšího z ostravských příběhů jsme si přiblížili důvod a průběh cesty nově zvoleného pražského biskupa Tobiáše do Ostravy v lednu 1279. Tobiáše z Bechyně jsme spolu jeho doprovodem tvořeným vysokými církevními hodnostáři a šlechtici opustili nedaleko Ostravy u brodu přes řeku Odru pod tehdy nově vystavěným hradem Landek. K městu to byl odtud již jen kousek.

Na dohled městu

Od brodu k Ostravě průvod vyrazil pro frekventované stezce, která se přidržovala zhruba dnešní Hlučínské, Sokolské a Přívozské ulice. Jednalo se o součást dálkové obchodní trasy spojící Opavu s Těšínem a Polskem, na níž bylo u brodu přes řeku Ostravici vysazeno s největší pravděpodobností po polovině 13. století město Ostrava. Za pozornost stojí zdůraznění slova “město”. Z první zmínky o Ostravě v Brunově závěti z roku 1267 totiž není patrné, zda v té době Ostrava byla pouze osadou nevelkého významu, nebo již vysazeným městem s městskými právy. Druhá zmínka o Ostravě, která popisuje Tobiášovu cestu v roce 1279, již ale výslovně říká, že jezdci “našli jsau Olomauského we městě biskupském řečeném Ostrawa, které leží za župou Olomouckau na pomezí Polska a Morawy”. Lze tak s určitostí říci, že nejpozději v této době byla Ostrava městem.

Biskupské město Ostrava bylo v 70. letech 13. století mladým městem, které bylo založeno v místě, kde se již dříve pravděpodobně nacházela slovanská osada. Obyvatelé města pocházeli z velké části z Německa a do zdejšího kraje přišli v rámci kolonizační vlny organizované biskupem Brunem a jím pověřenými lokátory. Lokátorem mohl být nižší šlechtic, který získal od biskupa právo určit přesné místo nového sídla, vyměřit náměstí a parcely prvních domů. Je možné, že lokátor, který zakládal Ostravu, přišel do našeho kraje z domoviny biskupa Bruna z okolí hradu Schaumbug v Dolním Sasku (cca 50 km od Hanoveru). Napovídal by tomu také znak Ostravy v podobě bílého koně v poskoku, který se nápadně podobá dodnes užívanému znaku právě Dolního Saska.

Hrad Schaumburg nedaleko Hanoveru se znakem Dolního Saska

Biskupské město

V době, kdy Tobiáš z Bechyně přijel do Ostravy, bylo město ve fázi rozvoje a výstavby. Mezi domy na předměstí (okolí dnešní Přívozské či Poštovní ulice) vedla cesta na hlavní náměstí. Kolem náměstí bylo rozmístěno 42 stavebních parcel, na kterých byly vystavěny většinou přízemní dřevěné domy. Za každým z domů se nacházely hospodářské budovy a zázemí domu s chlévy a ohradami. Samotné město ještě nemělo hradby. Dá se předpokládat, že bylo chráněno alespoň dřevěnou palisádou, která ale doposud nebyla archeologicky doložena.

Na východním okraji města se nacházel nově vystavěný kostel svatého Václava, který byl vystavěn v těsné návaznosti na založení města v místě již fungujícího hřbitova. Samotná stavba kostela vzešla pravděpodobně přímo z iniciativy biskupa Bruna, který mohl určit zasvěcení kostela sv. Václavovi, patronu olomoucké diecéze a ochránci zemských hranic. Kostel měl podobu jednoduché jednolodní stavby s užším kvadratickým presbytářem na východě. Délka lodi byla kratší než dnes a vůči své šířce byla v poměru pravděpodobně 3 či 4:2. Kostel neměl věž, která byla přistavěna až při velké přestavbě a rozšíření kostela v polovině 14. století.

Gotický kostel z Dobronic u Bechyně. Obdobně vypadal na konci 13. století také kostel sv. Václava. Zdroj: https://sanctis.osoba.cz/

Setkání v biskupském hrádku

Vypravování o zlých létech po smrti krále Otakara obsahuje krom první výslovné zmínky o “městě Ostrava” ještě další zásadní, i když nepřímou, informaci, která si umožňuje udělat obrázek o vzhledu města na konci 13. století. Každého čtenáře kronikářova zápisu napadne otázka, kde konkrétně se mohl Tobiáš z Bechyně s Brunem setkat. Je pravděpodobné, že se setkání uskutečnilo v ostravském hrádku či tvrzi, která umožňovala takové setkání realizovat. Kde se ale ostravský hrádek nacházel? Dosavadní archeologické výzkumy ve městě nedoložily stopy po takové stavbě. Za nejpravděpodobnější lokalitu bývá považován prostor obchodního domu Bachner a části katedrály Božského Spasitele. Tuto hypotézu podporuje také pomístní název Zámčiska a blízkost ulice Zámecké, která touto lokalitou prochází. Existence hrádku v Ostravě je v pramenech nepřímo zmiňována ještě jednou, když je o století později v roce 1396 v Ostravě zmiňován biskupský purkrabí Mikuláš Neubecke.

Setkání biskupa Bruna s Tobiášem popsal kronikář květnatě:

A Olomaucký (biskup Bruno pozn. aut.), zwěděw že přišli, poctiwě přijal je, a laskavě choval i dobrotiwě. Nebo byl vždy a jest jeho obyčej, ze příchodu hostí těšiti se; následuje také wýrok, který praví: Urozených lidí zwláštní potěšení jest, příchozí z kterékoli krajiny swěta hostinsky přijímati a laskawě k nim se chovati, a kdo hnut citem dobrotiwosti přijímá cizí, roznícen láskau milosti tím horliwější jest ke blízkým.

Tedy oznámiw wěc swau a podaw listu zmoňujícího, žádal (Tobiáš pozn. aut) jest pokorně, aby dle znění we zmocnění sobě podaného jednal dle slibu. Olomaucký pak ke sprawedliwým a počestným žádostem jejich nakloniw uši otewřené, znaje jak zemdlelých namáháním litowati, smutným potěšení poskytnauti, jak nejdříwe by mohl, slíbil poručení sobě učiněné we skutek uwésti.

Vyprávění o zlých létech po smrti krále Přemysla Otakara II. Josef EMLER ed, Fontes rerum Bohemicarum II. Praha, 1874.

Tři biskupové

Z dalšího kronikářova vypravování víme, že biskup Bruno v době Tobiášova příjezdu v Ostravě nepobýval sám. Společnost mu zde dělal další významný církevní hodnostář basilejský biskup Jindřich. Jindřich nebyl v Ostravě náhodou – jeho přítomnost dokresluje politické události té doby, které vrhají zajímavé světlo na osobu olomouckého biskupa Bruna.

Biskup Bruno totiž za života Přemysla Otakara II. patřil mezi jeho nejbližší přívržence – účastnil se s ním křížových výprav, vedl boje v Rakousích (v té době to u církevních hodnostářů nebylo nezvyklé), působil jako Přemyslův vyjednavač a například v roce 1274 na koncilu v Lyonu zastupoval krále v jeho snaze zneplatnit volbu Rudolfa Habsburského římským králem. Když Přemysl Otakar zahynul na Moravském poli a Rudolf Habsburský obsadil se svými vojsky Moravu, bylo potřeba jednat. A protože se biskup Bruno vyznal v tlačenici, ještě na podzim téhož roku vzdal Rudolfovi Hold a nabídl mu své služby. Rudolf za to Bruna odměnil správou celého severu Moravy. Jižní část Moravy pak svěřil do správy svému blízkému společníkovi basilejskému biskupovi Jindřichovi, který se tak stal blízkým partnerem biskupa Bruna.

Svěcení biskupa, iluminace z počátku 14. století.

Ale zpět do Ostravy. Podle kronikáře Bruno s Jindřichem žádost pečlivě posoudili a nakonec 18. ledna 1279 stvrdili volbu pražské kapituly za platnou. Cesta k biskupskému svěcení byla otevřena. Tobiáš se vrátil zpět do Prahy a již 21. února vyjel do Brna, kde byl s konečnou platností vysvěcen na pražského biskupa. S velkou slávou se pak vrátil do Prahy, kde v dalších letech rozvíjel úspěšnou kariéru církevního hodnostáře a politika, který stál v popředí snah o stabilizaci poměrů v zemi. Také biskup Bruno rozvíjel dále své mocenské aktivity. Protože Jindřich stále častěji pobýval v doprovodu Rudolfa Habsburského (však se díky své šikovnosti stal později mohučským arcibiskupem 🙂 ), faktická správa severu i jihu Moravy zůstala v rukou biskupa Bruna. Toto mocné postavení ale Brunovi nevydrželo dlouho. Již na začátku roku 1281 zemřel v Olomouci a byl následně pohřben před hlavním oltářem jím založeného kostela svatého Mořice v Kroměříži. Jeho hrobku zde můžete nalézt dodnes.

Tomáš Majliš

Kde se dočíst více::

  • Digitalizovaný zápis Vypravování o zlých létech po smrti krále Otakara, který lze spolu s množstvím dalších kronik, listin a letopisů nalézt na stránkách Centra mediavelistických studií (za tip na digitalizované prameny díky M. Slepičkovi 🙂 )
  • KREJČÍKOVÁ, Jarmila: Rudolf Habsburský a moravská města v letech interregna 1278-1283. Dostupné online
  • RAJTEROVÁ, Petra: Kariéry biskupů ve 13. století. Praha, 2010. Bakalářská práce FF KU. Dostupné zde.
  • PRZYBYLOVÁ, Blažena (red.): Ostrava. Počátky a vývoj středověkého města. 2017.

Zaujal Vás tento příběh? Přečtěte si také další “ostravské příběhy”!