Z hornické filosofie 6
V roce 1931 vycházela v ostravském deníku Duch času série fejetonů s názvem „Z hornické filosofie“. Autor se podepisoval pod pseudonymem „Pajof“ a v sérii 19 textů přibližoval čtenářům nejčastěji veselé historky z života a práce horníků na ostravských šachtách na počátku 20. století.
Trápení horníka Paluzgy
V celém revíře není ani jediného závodu, na kterém by nebylo několik horníků, kteří někdy něco nevyvedli, nebo se nějak nepřeřekli, což bylo ostatními zachyceno a do nejdelší smrti je to pak pronásledovalo. Takový nešťastník se rozčiloval, ba i ublížil na těle, prosil a zase nadával, závod provokatéry trestal, ale to vše jen přilévalo oleje do ohně, až chudák si to odnesl do hrobu.
Člověk, který je všude vítán, kam přijde a dokonce hromadně, je jistě šťastný. Ne však vždycky. Nějaký Paluzga zajel si po dlouhé době na velikonoční svátky ke své vzdálené rodině do hor. Po svátcích si havíři mezi sebou vyprávěli, jak kdo je strávil a když přišlo na Paluzgu, tu zvláště chválil, že byl velmi vzácný a kam přišel, všude že jen šlo: »Vítám vás, Paluzgo – vítám vás, Paluzgo.« A to se stalo jemu osudným. Havíři mu to zachytli a neštěstí bylo hotovo. Kam přišel, všude na něho řvali: »Vítám vás«. Hůř než tomu bylo při příjezdu Charlie Chaplina do Anglie. Paluzga se vztekal, bil na potkání každého, kdo ho přivítal. Byl dřevičem a proto nosil stále u sebe sekeru, kterou také bezohledně praštil vozače za pěkné přivítání. Měl z toho opletání se soudem a čert tomu chtěl, že k soudnímu stání přišel poněkud pozdě, soudce se rozčiloval, aniž by nejmenší tušil, řekl: »Konečně, že jdete – Vítám vás« – a bylo zle. Paluzga začal řádit i u soudu, proklel celý soud a advokáty do horoucích pekel, ale nakonec se věc vysvětlila a v důsledcích toho spor skončil za veliké legrace smírem. Později toto vítání dospělo tak daleko, že kdo chtěl Paluzgu notně dožrat, nemusel ani říci: »Vítám vás« – stačilo jen při potkání pohnouti kloboukem nebo čepicí na hlavě a Paluzga už »sodomil« až hrůza.
Havíři třeba seděli v chumáči v koupelně, před zápisem, nebo před sjezdem či výjezdem. Paluzga byl mezi nimi, přišel někdo další a přivítal úplně klidně a slušně, ovšem s jistou dávkou ironie, souseda těsně sedícího vedle Paluzgy a ten již vyletěl podrážděn jako tur. Pravé orgie sváděli s Paluzgou při koupání, kdy pod sprchami bylo přes 100 naháčů a člověk tak byl nejvíce bezbranný – zvláště když zlomyslníci vyčkali, až si namydlil oči. Pak ho brali přímo za ruce, potřepávali jimi a do uší řvali: »Vítám vás«. Než se, chudák, opláchl a vytřel oči, dávno již byli všichni na druhém konci sprchové místnosti. Nejhůře to odnášeli nově na závod přijatí kluci, kteří Paluzgu neznali a to se rozumí, byli za tepla posláni k němu něco vypůjčit nebo se vzkazem.
Každý takový »novocián« dostal bedlivý příkaz, aby ze slušnosti napřed přivítal, což každý svědomitě učinil, ale vždy se vrátil potlučen a s pláčem. Paluzga byl za to několikrát závodem potrestán, ale tím se věc nespravila. Když ho jednou přivítal dokonce sám závodní, tu přišel na myšlenku, že bude hledat záchrany u jeho paní, za kterou se ihned vybral přímo do bytu, aby si postěžoval. Sotva však otevřel dveře, již ho služka přivítala a proto ani prahu nepřekročil, praštil dveřmi s poznámkou, že ta »banda je všecka stejná. Nabít pakáž do kanona a vystřelit.« Osud proti Paluzgovi se tak nešťastně spiknul, že i při domácí rodinné hádce jeho vlastní žena ho vítala, ovšem na příslušnou dištanc, a to bylo to nejhorší, co tak lehce neodpouštěl. Hrozilo nebezpečí, že toto vítání se bude přenášet z pokolení na pokolení, jelikož kluci ve škole zdvořile začali vítat kluky Paluzgovy, kteří na štěstí se nezlobili a tak zamezili onomu houževnatému pronásledování. Není sporu o tom, že kdyby se přestal hněvat i starý Paluzga, byl by také měl pokoj, tak ale zaviňoval si sám svou vítací životní Kalvarii.
Pajof
(Z hornické filosofie. Duch času. 12.4. 1931, roč. XXXIII, č. 86, str. 2)
Přečtěte si také další z fejetonů Z hornické filosofie!