Sýkorova vila v Zábřehu
Jednou z nejhezčích dochovaných staveb starého Zábřehu je takzvaná Sýkorova vila, která se nachází na křižovatce ulic Dolní, Zimmlerovy a Hulvácké. Přestože původně vila sloužila nájemnímu bydlení, brzy po své výstavbě změnila svůj účel a během minulého století byly její prostory využívány pro potřeby obecního sirotčince, chudobince a od 2. světové války internátu pro studenty VŠB a zábřežské zemědělské školy.
![](/wp-content/uploads/1-1.jpg)
Stavba vily
V roce 1903 byla na okraji Zábřehu na ulici Dolní slavnostně otevřena česká měšťanská škola. Byla to vůbec první měšťanská škola, nacházející se na území obcí, které dnes tvoří obvod Ostrava-Jih. Jedním z učitelů, kteří na nové škole začali vyučovat, byl schopný a zároveň podnikavý Adolf Sýkora. Nedlouho po svém nástupu si vyhlédl a zakoupil stavební parcelu v těsné blízkosti školní budovy a na konci prvního školního roku zažádal o povolení výstavby patrové vily s bohatou štukovou výzdobou. Stavba probíhala podle plánů architekta Františka Tichého, který navrhl také zdejší hasičskou zbrojnici a v Moravské Ostravě budovu sokolovny, která je dnes součástí divadla Jiřího Myrona. V domě vznikly obchodní prostory a čtyři byty, které Adolf Sýkora pronajímal několika kolegům z učitelského sboru. Již na konci 1. světové války se ale Adolf Sýkora rozhodl vilu prodat, protože mu bylo nabídnuto lákavé místo ředitele měšťanské školy v Klimkovicích.
Útulek pro sirotky
Zájem o koupi budovy projevila obec Zábřeh. Do svého držení vilu získala v roce 1917 a ještě téhož roku ji adaptovala pro účely obecního sirotčince. Pro děti byly ve vile vybudovány tři společné ložnice, jídelna, učebna a byt pro správce, který zajišťoval veškerý provoz. Podle zákona měla obec povinnost pečovat o chudé děti, které osiřely, nebo jim rodiče nemohli poskytovat potřebné zaopatření. Péče obce však byla omezena ukončením povinné školní docházky a pouze ve výjimečných případech se prodlužovala do doby vyučení nebo ukončení studia. Již v roce 1924 ale politické změny, které souvisely se vznikem tzv. Velké Ostravy, vedly ke zrušení sirotčince a přesunu 62 dětí do městského sirotčince ve Vítkovicích.
![](/wp-content/uploads/2-1-960x680.jpg)
Obecní chudobinec
Uvolněné prostory Sýkorovy vily nezůstaly dlouho nevyužity. Na konci roku 1924 byla vila přeměněna na obecní chudobinec pro dospělé osoby. Podle chudinského řádu byla péče v obecním chudobinci poskytována pouze lidem, kteří si nemohli vlastními silami zajistit obživu a zároveň nebyly známy osoby, které by měly přednostně péči o potřebného zajistit (např. manželé, rodiče, děti…). Mezi obyvateli chudobince tak převládaly především osoby vyššího věku a osamělí lidé, kteří potřebovali opatrování v době nemoci. Chudobinec měl také svého správce, který byl povinen pečovat o stravu, ubytování a ošacení potřebných. Na konci 20. let připadala na stravování jedné osoby paušální částka 5 Kč, za kterou byl správce povinen podávat k snídani ¾ l kávy nebo zapražené polévky a 1/4 kg chleba, k obědu ½ l polévky a litr zeleniny s brambory, každý den s výjimkou pátku pak také 12 dkg čistého masa a k večeři totéž co k snídani.
Studentský internát
Po 2. světové válce byla budova přeměněna ve studentský internát, který až do roku 1958 sloužil studentům Vysoké školy báňské. V roce 1959 byla vila předána Střední zemědělské škole, jejíž žáci zde získali možnost ubytování. Na počátku 60. let prošla celá budova generální rekonstrukcí, během níž bylo vytvořeno deset ložnic a dvě klubovny. Nejvýraznější přeměnou však budova prošla až v roce 1977, kdy k ní byla poměrně necitlivě připojena přístavba se školní kuchyní, jídelnou a ubytovacími prostorami. V této podobě slouží studentům Střední zemědělské školy až do dnešních dnů.
Tomáš Majliš
Zaujal Vás tento příběh? Přečtěte si také další „ostravské příběhy“ nebo navštivte některou z aktuálních komentovaných prohlídek!