Stavební vývoj hostince U Koule 1888-1959

Úvodem o stavebních spisech

Jedním z bohatých a zároveň snadno dostupných zdrojů informací o historii Ostravy je stavební dokumentace demolovaných domů, kterou si můžete nechat předložit v Archivu města Ostravy (AMO). Jak při takovém bádání postupovat? Přestože jde někdy konkrétní stavba dohledat i jinými způsoby (podle názvu stavby, majitele, stavitele…) v digitální badatelně AMO, vždy je dobré znát její číslo popisné. K tomu je možné využít některou z dochovaných map, které jsou dostupné rovněž v městském archivu. Oblíbenou a zároveň digitalizovanou mapou, která zachycuje velkou část dnešní Ostravy je například Osvětlovací plán obcí Mor. Ostravy z roku 1930. Pokud s její pomocí zjistíte číslo popisné Vaší stavby, dohledáte si již pouze existenci stavební dokumentace v archivu a spis si objednáte. Potom už Vás čekají příjemné chvíle strávené bádáním. 🙂

Jako ukázka toho, co všechno se ze stavební dokumentace můžete dočíst, nám poslouží stavební spis dnes již demolovaného hostince U Koule, jedné z významných staveb starých Mariánských Hor, která se nacházela na dnes prázdném nároží Mariánského náměstí. S využitím Osvětlovacího plánu si nejprve vyhledáme stavbu tak, abychom zjistili její číslo popisné. Vzhledem k tomu, že scan mapy je otočen tak, že východ s centrem města je nahoře a dnešní ulice 28. října směřuje svisle dolů, dnešní Mariánské náměstí se nachází na pravé straně dolního okraje tohoto mapového listu. Zjistíme zde, že nárožní budova měla číslo popisné 50. Budovu pak podle tohoto čísla můžeme dohledat ve sbírce stavební dokumentace. Digitalizovaná informace o existenci tohoto spisu vypadá následovně. S takovýmto vyhledaným údajem již můžete do archivu, kde Vám na jeho základě nechají spis vyhledat. A co se v takovém spise tedy můžete dočíst? Uvidíte níže. Kromě několika informací z úvodu textu vše pochází právě z dochovaného stavebního spisu.

Stavební vývoj hostince U Koule 1888-1959

V roce 1888 zažádal významný moravskoostravský stavitel Clemens Hladish o udělení koncese pro hostinec, který hodlal zřídit ve svém právě postaveném domu u říšské silnice v Lhotce (dnešní Mírové náměstí v Mariánských Horách). Clemens Hladish měl vše jistě dobře promyšleno. Dům s hostincem, který postavil ležel u hlavní silnice z Moravské Ostravy do Opavy, navíc v centru dynamicky se rozvíjející oblasti, která se nacházela v sousedství tehdy již průmyslově rozvinutých Vítkovic. Hostinec dostal název „U Koule“ a postupem času se stal jedním z center dění v Mariánských Horách.

Hned po otevření se stal významným střediskem dělnického hnutí na Ostravsku. Pořádaly se zde schůze, shromáždění a různé akce dělnických spolků. Stal se také cílem mnoha výletů obyvatel Mor. Ostravy a okolí. Plnil také roli zájezdního hostince pro povozníky, kteří zde měli možnost na prostranství před hostincem krmit své koně.

Hostinec U Koule v roce 1889 (zdroj: Facebook, Ostrava-střípky minulosti)

Doposud chudá zemědělská obec Čertova Lhotka (pozdější Mariánské Hory) se na konci 19. století poměrně rychle přeměňovala na průmyslové město. Rychlý průmyslový rozmach přiváděl nové obyvatele z širokého okolí, kteří zde našli zaměstnání a trvale se zde usadili. V tomto období zaznamenala obec největší růst obyvatelstva. V letech 1880-1890 vzrostl počet obyvatel z původních 472 na 7571. Také počet domů rostl obdobným tempem jako počet obyvatel. V době, kdy vznikl hostinec, byla v sousedství právě dokončována kolonie s 24 domy a 240 byty.

Celá budova hostince byla postavena z režného zdiva a díky své členitosti se stala jednou z dominant okolí. Svým umístěním navíc vytvořila na dlouhou dobu nároží dnešních ulic Přemyslovců a 28. října. Vstup do hostince byl umístěn přímo v nároží budovy pod iniciály C.H., které byly vyřezány v zakončení stříšky nad arkýřem.

Clemens Hladish svůj hostinec pronajal v roce 1888 židovskému hostinskému Samueli Offnerovi, který předtím šest let podnikal ve Staré Bělé. V roce 1908 dům s hostincem zakoupilo Stavební a podnikatelské sdružení (později družstvo) v Mariánských Horách (SaPD), které získalo také hostinskou konfesi. Tuto konfesi poté až do roku 1950 pronajímalo různým nájemcům. Kvalita jednotlivých provozovatelů byla různá. V roce 1930 například zástupce tržního úřadu konstatoval, že: „Sklenice, v nichž se hostům podávají nápoje, jsou velmi špinavé, načež si hosté často stěžovali. Kromě toho není tam vyvěšen ceník jednotlivých nápojů a jídel… a ve výčepu na pultě bývá živý kohout, který pult značně znečišťuje.“

Přístavba sálu

Nejstarším dokumentem ve složce stavebního spisu hostince U Koule (č.p. 50) je žádost Clemense Hladishe o povolení přístavby sálu v zájezdním hostinci z února roku 1889. Žádá o zřízení stavební komise a o následné povolení stavby. Komise, která se v březnu téhož roku sešla, stavbu povolila.

Přestavba vchodu

V červenci roku 1919 zažádal Antonín Tulach, který byl jednatelem SaPD, o povolení zrušit a zazdít doposud používaný nárožní vchod do hostince a nahradit jej vchodem novým. Ten měl být podle přiložených plánů vybourán přímo do nálevny. V krátké době se sešla komise, aby posoudila žádost. Tato žádost byla schválena s jedinou
připomínkou, která se vztahovala k budce s rozvodem elektřiny pouličního osvětlení, která se nacházela na zdi v místě, kde měl být vybourán nový vchod. Budka měla být odstraněna a veškeré práce spojené s odstraněním této budky měly být hrazeny nákladem obce.

Přestavba hostince

V únoru roku 1920 požádali jednatelé SaPD o povolení rozšířit již existující galerii směrem do sálu. Při této příležitosti chtěli také zvýšit stropní konstrukci a zároveň spojit dvě místnosti pod galerií v jednu tím, že by vybourali příčku a pilíř. Na základě této žádosti se měla stavební komise sejít v Hostinci u koule 24.2. v 10:30. Když stavební komise dorazila na místo ve stanovený den a hodinu, nalezla dělníky v plné práci. Takovéto jednání komise nemohla jen tak přejít. Ačkoliv stavební úpravy povolila, udělila hned druhý den pokutu ve výši 100 Kč SaPD za to, že s přestavbou započali před schválením přestavby stavební komisí. Stejnou pokutu udělila také zednickému mistru Františku Pulpánovi, který měl stavbu řídit. Tato pokuta měla být připsána na účet obecního chudinského fondu. SaPD i František Pulpán se proti uložené pokutě odvolali. František Pulpán v odvolacím dopise poukazoval na to, že mu bylo zřejmé, že pro takto rozsáhlé opravy je třeba stavebního povolení – však také potřebnou žádost podal. Během podávání žádosti na stavebním úřadu se údajně zeptal správce úřadu, zda je možno započít se přípravnými staveními
úpravami. Ten odpověděl, že ano, protože úpravy budou prováděny uvnitř budovy. Na svou omluvu Pulpán uvádí, že jednal bezelstně dle dosavadní praxe. Vyjadřuje také jisté rozhořčení nad tím, že mu úřad jako živnostníkovi, který strávil 5 let ve válce a přišel o vše, neposkytuje podporu a snaží se mu jeho snahu o poctivou práci ztěžovat. Prosí tímto o poskytnutí možných úlev, pokud to okolnosti dovolí. Stavební a podnikatelské sdružení se ve svém odvolání snaží také odvolávat na ústní povolení
přestavby před konáním komisionálního řízení. Vedle toho ale veškerou vinu svaluje na Františka Pulpána s tím, že právě on měl vědět kdy může započít s přestavbou. Tím pádem se jich vlastně celá věc vůbec netýká.

Celá událost dostává nový rozměr ve chvíli, když ve vnitřní úřední komunikaci k tomuto případu nalezneme vyjádření stavební komise, že s bouráním vnitřních stěn hostince bylo započato mezi 3. a 4. hodinou ráno, se snahou zmařit ubytování vojska. Této noční akce se podle výpovědi stavebního mistra Pulpána neúčastnili jeho dělníci, ale osoby, které byly najmuty pravděpodobně za tímto účelem SaPD. Toto byl rozhodující důvod, proč tentokrát úřad trval na udělení pokuty jak pro SaPD, tak i pro Františka Pulpána, který se svými dělníky ráno pokračoval v bourání, které
započalo v noci.

Přístavba záchodů a kuchyně

V březnu 1922 zažádalo SaPD o schválení plánů na přístavbu záchodů a kuchyně. Komise, která dorazila do hostince, plány s drobnými připomínkami schválila a udělila pokutu 200 Kč za to, že stavba byla zahájena před konáním komise. Tyto peníze měly být připsány zdejšímu chudinskému fondu.

Zřízení provozovny pro vulkanizování pneumatik

V září roku 1926 zažádal Antonín Tulach o schválení provozovny pro vulkanizování pneumatik v nádvorní budově. Tuto dílnu hodlal provozovat s jedním pomocným dělníkem. Komise, která posuzovala plány na zamýšlenou dílnu, neměla významných námitek. Dodala pouze několik připomínek, týkajících se drobných jednotlivostí. V říjnu 1926 tak byl provoz dílny povolen. Na ručně psané poznámce, kterou můžeme najít na zadní straně povolení provozu dílny je dopsáno: „P. Tulach zemřel, dílna jest používána jako ruční stolařská dílna. Stavební změny nebyly provedeny.“

Zřízení kina

V červenci roku 1927 zažádal spolek Okresní péče o mládež a SaPD o povolení provozovat kinematografické produkce v hostinci U Koule. Komise, která posuzovala tuto žádost si vyžádala posouzení technika a úředního lékaře. Ti neměli proti zřízení kina námitek, a proto byla žádost povolena. Na konci srpna proto mohlo SaPD zažádat stavební úřad o povolení adaptace stávajícího sálu na kinosál. Byla ustavena komise, která přestavby s drobnými připomínkami schválila. Adaptace sálu byla provedena rychle a již v říjnu SaPD zažádalo o kolaudaci provedených úprav. Kinosál byl zkolaudován s připomínkou, která se týkala absence ohnivzdorné příčky z půdních prostor. Tento nedostatek měl být opraven. Z urgence z října roku 1928 zjišťujeme, že příčka ještě nebyla dobudována. V lednu roku 1930 je ohnivzdorná
příčka postavena.

Kino začalo promítat 19. listopadu 1927 pod názvem Osvěta. Podle soudobého tisku byl sál moderně a pohodlně zařízen. Vytápění bylo provedeno pomocí teplého vzduchu. Kapacita sálu byla 659 míst. Kromě filmových představení zde často byly pořádány také koncerty a jiné kulturní akce. Název Osvěta kinu zůstal až do roku 1941, kdy byla licence na provoz kina protektorátními úřady odebrána a přidělena německému Spolku vysloužilců. Tehdy byl název kina změněn na Adria. Pod
tímto názvem kino promítalo až do roku 1955, kdy bylo zrušeno.

Sál hostince ve 30. letech, kdy zde promítalo kino Osvěta (zdroj: AMO)

Přístavba krámku

Na začátku října roku 1928 zažádali jednatelé SaPD o povolení přístavby provizorního krámku. Stavební úřad ustavil komisi, která stavbu krámku povolila. Během komisionálního řízení ale vyšlo najevo, že krámek nehodlají vyžívat žadatelé, ale má být určen k pronájmu. Komu, to se komisi stavebního úřadu zjistit nepodařilo, a proto se obrátila na referát města s dotazem, kdo bude krámek využívat.
Ve své odpovědi referát uvádí, že nájemcem bude Rudolf Hudec, bytem na Sl. Ostravě, Vrchlického ulici 340. Provozovat tam chce obchod s cukrovinkami a zmrzlinou. Další doplňující informace o Rudolfu Hudci jsou dopsány tužkou: „Rudolf Hudec, trhovec (obchod ovocem), ženatý bezdětný – nemajetný – měs. příjem asi 600 – 700 Kč. Příslušný do Vidrné u Puchova. Slovensko – zachovalý“. Kolaudace krámku proběhla bez větších námitek a provoz byl povolen na provizorní dobu 5 let do října 1933. Provoz krámku byl na žádost majitelů každých pět let prodlužován až do roku 1945. V tomto roce byl krámek zničen během bojů o Ostravu.

Zřízení přípojky k nové kanalizaci

V lednu roku 1932 zažádal Jaroslav Beránek jménem SaPD o povolení přípojky stávajícího domovního kanálu v domě čp. 50 na ulici Přemyslovců na novou stoku v této třídě. Ke své žádosti dodal také stavební plány zamýšleného připojení. V březnu stavební úřad povolil stavbu této kanalizace a v únoru následujícího roku byla tato přípojka zkolaudována.

Přístavba patra k zřízení bytu

V září roku 1935 zažádalo SaPD stavební úřad v Mor. Ostravě o povolení zvýšit dům čp. 50 o jedno patro za účelem zřízení bytu. Tento byt měl být o dvou pokojích, kuchyni, koupelně, spíži a pokojíku pro služku. V říjnu téhož roku byla provedena komise. Zástupce báňského revírního úřadu v Mor. Ostravě sice při ní prohlásil, že dům čp. 50 je v blízké vzdálenosti poddolován ve dvou slojích, ty jsou prý ale již staršího data a tak se jejich vliv již z největší části projevil. Nečiní tak námitek, pokud bude stavba provedena solidně. Na základě provedené prohlídky byla stavba povolena.

V březnu roku 1936 žádal zednický mistr na stavebním úřadu kontrolu režného zdiva. Při následné prohlídce tohoto zdiva byly zjištěny jisté úpravy oproti plánu (vynechání dveří z koupelny do kuchyně a přemístění dveří do pokojíku vedle kuchyně a do spíže). Mimoto měly být ještě nově zřízeny z chodby v 1. patře dřevěné schody do podkroví. Tyto dodatečné změny byly povoleny, ale s žádostí o dodání opravených plánů. Tyto plány dodali majitelé domu vzápětí. V prosinci roku 1936 zažádalo SaPD o kolaudaci nové přístavby. Kolaudace proběhla úspěšně s
několika připomínkami, které měly být dodatečně upraveny. Poslední dokument týkající se této přestavby je z prosince 1939. Stavební úřad zasílá SaPD
urgenci, podle které úpravy, které měly být provedeny po kolaudaci bytu dosud nebyly splněny. Jednalo se o podepření sloupků a aby vaznice byly dostatečně izolovány od komínů. SaPD tak podle této urgence musí chybějící úpravy dokončit do konce roku 1939.

Ulice s několika jmény

V novinách Polední české slovo vyšel dne 16.3.1938 článek s názvem „Ulice s několika jmény“, který poukazoval na to, že mnozí majitelé domu nechávají po přejmenování ulice na svém domě ceduli s již neplatným názvem ulice:

Ulice s několika jmény
V Mor. Ostravě bylo nedávno několik ulic přejmenováno. Bylo to již několikeré přejmenování a bylo y záhodno, aby při změnách vžitých názvů ulic bylo postupováno s krajní opatrností a pamatováno také na řádné splnění usnesení městského zastupitelstva, kterému změna názvů ulic a náměstí přísluší. Zatím se však město spokojuje pouze s tím, že vydává svým nákladem nové orientační tabulky na nároží, ale vůbec se nestará, aby také majitelé domů na svých budovách provedli změnu označení. A tak v mnohé ostravské ulici nalezneme i troje označení. Jak to potom působí na cizího příchozího, to si jistě každý dovede představit. Jen si představte, co byste tomu řekli, kdybyste neznali Prahu a hledali tam někoho na Národní třídě. Strážník by vás poslal do nějaké ulice, kde na nároží by sice bylo označení Národní třída, ale na řadě domů za sebou byste nalezli Ferdinandova a na některých ještě také Na Platejzu. A takové poměry máme v Mor. Ostravě. Máme zde třídu presidenta dra Beneše, ale na domech naleznete nejen označení Opavská třída, ale daleko více ještě starší označení Palackého ulice. Stejně je tomu na příklad s Kramářovou ulicí. Na některých místech je označení nové a na některých ještě staré Zámecká ulice. Víme, že člověk je tvor veskrze konzervativní, který si nerad zvyká na novoty a říká ještě po sto letech dvacetihaléřům „šestky“, kdy zatím už byla měna několikrát změněna a že stejně bude se ještě dlouho v Ostravě Kramářově ulici říkat Zámecká, ale úkolem veřejné správy je, aby se snažila nová nařízení, která sama vydala, propagovat tak, aby přešla do morku lidí a vypudila vžitosti staré. Nechť se proto město postará, aby staré zaniklé názvy ulic definitivně zmizely z veřejného označení.

Ulice s několika názvy. Polední české slovo, 16. 3. 1938.

Na základě tohoto článku Policejní ředitelství v Mor. Ostravě zaslalo městské radě upozornění na „novinářské články, kritisující činnost úřadů“. Městský stavební úřad provedl vlastní šetření. Na konci dubna vyzval majitele domů se zavádějícími názvy ulic k nápravě. Mezi těmito bylo také stavební a podnikatelské sdružení, které
bylo vyzváno, aby na svém domě čp. 50 odstranili tabulku s názvem Palackého třída a přemístili ji dovnitř domu za hlavní vchod.

Přístavba verandy s letním výčepem

Hostů bylo U Koule vždy dostat, a tak se v roce 1939 rozhodlo SaPD zřídit letní výčep na dvoře hostince. V květnu roku 1939 proto zažádalo SaPD o povolení přístavby verandy s letním výčepem ke svému hostinci. Stavební úřad brzy svolal komisionální řízení, na kterém bylo uděleno stavební povolení. Na konci srpna se stavební úřad písemně dotazuje, zda je již veranda s výčepem hotova a v užívání. SaPD odpovídá s tím, že stavba jako taková je již zhruba hotova, ale kvůli nedostatku materiálu postupují dodělávky pomaleji.
V červenci následujícího roku došla na stavební úřad žádost SaPD o kolaudaci verandy. V rámci kolaudačního řízení bylo zjištěno, že z důvody úspory materiálu byly místo 6 vazeb krovu postaveny pouze 3, což způsobilo značné prosedlání střechy. Kromě tohoto bylo nalezeno ještě několik drobnějších nedostatků. Navzdory tomuto kolaudace proběhla úspěšně, přičemž nedostatky měly být dodatečně opraveny.
V srpnu 1941 urguje stavební úřad provedení dodělávek na verandě. V září téhož roku SaPD oznamuje, že vše je již opraveno.

Stavební a zdravotní závady

Na základě udání policejního ředitelství v Mor. Ostravě z července roku 1941 na stavební a zdravotní závady v hostinci U Koule byla stavebním úřadem provedena 30.8. 1941 prohlídka. Při prohlídce bylo zjištěno, že: „odtoková roura od prameníku na strážnici jest poškozena, takže odpadní voda vniká do zdiva, které promáčí. Klosetová mušle není s odpadní rourou vodotěsně spojena. Tím vytékají ze splachovače tekuté fekálie na záchodovou dlažbu, čímž zdivo a omítka, zvláště za mušlí, vlhne a plesniví. Totéž může být zaviněno tak přeplněním žumpy.“ Náprava těchto závad měla být provedena do 14 dnů.

Výkladní skříňky

Hostinec U Koule stál na velmi frekventovaném místě v Mar. Horách. Díky tomu lze ve složce stavebních spisů tohoto domu nalézt také řadu žádostí různých sdružení a podniků o zřízení vývěsních skříněk k prezentaci svých aktivit.

Místní odborová organizace čsl. domova, majitelů domů a domků v Mar. Horách:
V roce 1932 takovouto žádost podává například Místní odborová organizace čsl. domova, majitelů domů a domků v Mar. Horách. Dle svých slov zde hodlali: „poříditi a vyvěsiti na domech na frekventovaných místech Mar. Hor spolkové tabule ve plochých zasklených skříních formátu a rozměrů 120 – 75 – 10 cm, v nichž by veřejnosti oznamoval druh, hodnotu a místo uprázdněných bytů úplně bezplatně kromě oznámení spolkových.“ V žádosti zároveň prosí o odpuštění poplatků z
důvodu obecné prospěšnosti vystavovaných informací. Tato žádost je ale zástupcům odborové organizace vrácena stavebním úřadem s tím, že chybí plány, podle kterých by bylo zřejmé, jak bude zamýšlená skříňka vypadat a kde bude přesně umístěna. Zástupci místní odborové organizace tedy potřebné plány během dvou měsíců doplnili a městský stavební úřad zřízení skřínky povolil a to i s žádaným osvobozením od poplatků.

Stavební a podnikatelské družstvo:
V témže roce si na nároží hostince U Koule zřizuje svou skříňku také SaPD, ve které vystavuje program a jiné materiály spojené s kinem, které bylo v budově Hostince. Tuto skříňku zde však SaPD zřídilo bez povolení stavebního úřadu. Pravděpodobně se domnívali, že jakožto majitelé budovy nemusí žádat o zřízení skříňky na svém vlastním majetku. Stavební úřad však brzy zasílá SaPD žádost o dodatečné zažádání povolení k zřízení vývěsné skříňky. SaPD tedy žádost dodatečně zasílá a zároveň žádá o odpuštění poplatků za zřízení a provoz skříňky. Jako důvod uvádí, že město
má na budově umístěny dva situační plány, které jsou tam umístěny bezplatně a pokud tedy město nebude chtít žádné poplatky za skříňku kina, nebude chtít SaPD poplatky za tyto plány. Stavební úřad žádosti vyhovuje a zároveň promíjí poplatky.

Fotoateliér Boček a Valentík z Vítkovic:
Na konci roku 1932 žádají o povolení zřídit svou reklamní skříňku také zástupci Fotoateliéru Boček a Valentík z Vítkovic. Tuto skříňku stavební úřad povoluje za roční poplatek 10 Kč. 20.10.1939 vydává město vyhlášku, v níž nařizuje odstranit všechny reklamy a výkladní skříně. V prosinci proto zástupce fotoateliéru žádá o povolení skříňky dle říjnové vyhlášky. V lednu je však tato žádost zamítnuta s tím, že: „dle vyjádření komise pro zkrášlení jest část fasády k umístění skříňky z estetických důvodů nevhodná.“ Z tohoto důvodu má být do konce ledna odstraněna a do
konce dubna opravena fasáda. V květnu stavební úřad urguje odstranění skříňky.

TJ Sokol Jan Šverma v Ostravě Mar. Horách:
V květnu roku 1949 žádá Tělocvičná jednota SOKOL Jan Šverma v Ostravě Mar. Horách o povolení umístit svou vývěsní skříňku na budově okresního sekretariátu KSČ (býv. hostinec U Koule). Této žádosti je během několika dnů vyhověno.

Válečné škody

V červenci roku 1945 se sešla komise, která měla posoudit škody způsobené náletem z 23.3.1945 a bojů ze dnů 29. a 30.4.1945. Zúčastnili se: Jaroslav Beránek – jednatel SaPD, Stanislav Kláč – stavební znalec a Ing. A. Jurečka. Při zkoumání stavu reality čp. 50 dospěli k tomuto:

“Kino Adria bylo zasaženo několika přímými zásahy bomb a granátů, takže konstrukce krovu stanové střechy nad jevištěm o půdorysné výměře asi 32 m2 byla rozmetena i s bedněním a eternitovou krytinou. Kopule vytvořená z dřevěné konstrukce, opatřená rákosovou omítkou, byla zničena. Nadezdívka jeviště byla otřesena. V sedlové konstrukci krovu nad hledištěm biografu byly přeraženy 3 krokve a bednění ve výměře asi 75 m2 bylo rozbito. Stropní rákosové omítky v hledišti, v prostoru pro přístroje, v chodbách a v bytě majitele jsou ve velkých plochách odpadlé, stropy místy poškozeny a omítky stěn jsou rovněž z větší části poškozeny. Dveře a některá okna jsou vyražena ze zdí, rámy rozštípány, reklamní skříňky na fota poškozeny a dřevěné obložení poštípáno. První řada sklápěcích sedadel jest zničena. Elektrické osvětlení, vytápěcí tělesa, větrací zařízení a záchodové armatury včetně odpadních potrubí jsou poškozeny. Režné venkovní zdivo jest od granátu otlučeno. Hostinská provozovna stavebně úplně oddělená část budovy čp. 50, jejíž lepenková a eternitová krytina o velikosti 20 m2 byla odnesena.”

Ze zápisu komise válečných škod, 7/1945.


V komisionální zprávě je také rozpracován návrh na opravy jednotlivých poškozených součástí budovy. Jaroslav Beránek také sděluje, že na rozkaz ruských vojenských úřadů byl Ing. A. Jurečka vyzván prostřednictvím místního Národního výboru v Mar. Horách, aby bylo dáno do provozu válkou poškozené kino Adria, které má sloužit propagandě. Žádá proto, aby byl dům čp. 50 byl opraven v nejkratší době v rámci okamžitých opatření, protože slouží širokým vrstvám obyvatelstva. Ještě na konci července se sešla komise, která povolila provést opravy na domě čp. 50. K opravě však pravděpodobně nedošlo, protože v březnu 1946 navrhl stavební úřad demolici
tohoto domu. Tato demolice měla být provedena na náklady města, protože SaPD nebylo schopno tuto demolici zaplatit. Na konci března roku 1946 byl vydán demoliční příkaz.

Zřízení laboratoří Stavoprojektu

V srpnu 1952 zažádal Stavoprojekt n.p. o živnostenskoprávní schválení laboratoře v domě čp. 50. Na konci srpna proběhlo komisionální jednání, na kterém byla schválena činnost laboratoře.

Demolice

Budova stále více chátrala a navíc začala překážet dalšímu stavebnímu rozvoji. V červnu roku 1957 zažádala rada ObNV Mar.- Hory o vyslání komise do budovy kina Adria, za účelem demolice této budovy. Ve své žádosti uvádí, že budova je v schátralém stavu a že v roce 1955 odmítl státní film v těchto prostorách promítat. V této době byly v prostorách budovy umístěny pouze laboratoře Stavoprojektu.

Komise, která prostory v srpnu prozkoumala, se shoduje na tom, že budova patří zbořit. Proti tomuto rozhodnutí se však ihned odvolali jak majitelé budovy, kteří si myslí, že budova je v pořádku a k jejímu využívání postačují drobné opravy, tak Stavoprojekt, který nemohl přesunout své laboratoře z důvodu nedostatku volných prostor. Na základě těchto odvolání se v září 1957 Odbor pro výstavbu dotazuje na Oddělení stavebně technických služeb, zda se odvolání zakládají na pravdě.
Tito odpovídají, že objekt čp. 50 je určen k asanaci podle podrobného územního plánu městské části Mar. Hory z důvodu plánovaného rozšíření Gottwaldovy tř. a prostorového uspořádání Leninova náměstí. Toto řešení vyplývalo z urbanistických požadavků výstavby Gottwaldovy třídy ve směru Náměstí republiky – Hulváky, jejíž funkce je zdůrazněná tím, že tvoří komunikační páteř celé městské dopravy. Jedná se totiž o spojení s největším sídlištěm Porubou. Tato páteř navíc bude obestavována vyšší a architektonicky náročnou zástavbou. Doporučují proto demolici hostince U
Koule a kina Adria.

Budova bývalého hostince U Koule v roce 1957, kdy se rozhodovalo o její demolici (zdroj: Facebook, Ostrava-střípky minulosti)

V listopadu téhož roku se Stavoprojekt připomíná, že není náhradních prostor pro umístění jejich vybavení. Žádají proto posunout demolici na rok 1959, kdy má být dostavěna nová budova, do které budou laboratoře přemístěny. V květnu roku 1958 se sešla komise, která měla opět posoudit reálný stav budovy a rozhodnout o její demolici. Při této komisi se majitelé objektu podvolují rozhodnutí komise. Objekt chtějí zdarma poskytnout MNV v případě, že bude rozhodnuto o asanaci, a že bude podle platných předpisů poskytnuta úhrada.

Rada Obvodního národního výboru však přichází s další komplikací. Pokud má dojít k dalšímu jednání, je třeba ujasnit vlastnické poměry. V pozemkové knize totiž tato nemovitost byla zapsána stále jako majetek SaPD, kteří ji získali smlouvou 20.6.1908. Vlastníkem je tedy právnická osoba, jejíž majetek nelze ztotožňovat s majetkem jednotlivých členů. Pokud právnická osoba zanikla, jak je v tomto případě patrné, měla by tato skutečnost být opatřena smlouvou. Je proto třeba zjistit, zda jsou současní majitelé skutečně vlastníky a jaké jsou případně jejich podíly. Šetřením bylo zjištěno, že podle záznamů v pozemkové knize je jako majitel nemovitosti čp. 50
vedeno doposud SaPD. Pan Jaroslav Beránek tvrdí, spolumajiteli nemovitostí jsou on a jeho sestra Jana Tulachová a synovec Antonín Tulach. Podíly byly notářským spisem převedeny na výše jmenované, takže stav podílů je: Beránek Jaroslav 16, Antonín Tulach 16, Jana Tulachová 8. Prohlašuje také, že doklady o vlastnickém právu předloží co nejdříve k nahlédnutí.

V lednu roku 1959 přichází stížnost na to, že bývalé kino Adria a Hostinec U Koule stále stojí a hyzdí tím náměstí. Odbor výstavby odpovídá, že je nutno trvat na zákonných podmínkách nutných pro povolení demolice. V listopadu roku 1958 totiž bylo nutno znovu projednat celý případ tak, aby demolice byla v souladu s ustanovením zákona. Všechny náležitosti byly nakonec vyřízeny a 17.2.59 tak byl vydán příkaz k zboření stavby bývalého kina Adria a staveb přilehlých. Demolice měla být provedena nejpozději do 30.5. 1959.

Tomáš Majliš

Zdroje:
AMO, Sbir. stav. spisu K. 280, Mariánské Hory, čp. 50, Archiv města Ostrava.
PRZYBYLOVÁ, Blažena: Zapomenutá Ostrava: hostinec U koule. In Ostravská radnice, červenecsrpen 2003, s. 15.
CIMALOVÁ, Libuše: Z historie ostravských kin. Adria. Ostravský večerník 27.10. 1980, s. 4.
BARUCH, Ant. – RROHLOVÁ, E.: Místopis starých Mariánských Hor (pokračování), In Ostrava,
Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, sv. 23, 2007, s. 238.
KOLEKTIV autorů: Dějiny Ostravy, 1993