První ostravský automobilový závod

Vynález automobilu otevřel koncem 19. století novou kapitolu osobní přepravy. V Ostravských ulicích se s prvním zástupcem tohoto nového druhu lidé setkali na jaře roku 1897, když do města přijel v rámci testovací jízdy automobil značky Benz. Automobil v Kopřivnici sloužil jako vzor při přípravách vlastního technického řešení nového automobilu Präsident, který vyjel na silnici o rok později. Od počátku 20. století se automobily začaly objevovat v ulicích již častěji a svůj první vůz si pořídilo také několik movitých Ostravanů. Patřil mezi ně například inženýr Jindřich Molterský, chemik Vítkovických kamenouhelných dolů, či klenotník Isidor Schwarz, který byl časem považován za jednoho z nejzkušenějších řidičů. Svědčí o tom i to, že byl pro své schopnosti vybrán jako doprovod vzducholodě hraběte Zeppelina z Hranic k Ostravě. Právě Isidor Schwarz stál v létě 1910 za nápadem na vytvoření vlastního ostravského klubu automobilistů „Ostrauer Automobilclub“.

Velké plány

Stanovy spolku byly úředně schváleny na začátku srpna a členové se rozhodli spolkovou činnost svého klubu zahájit akcí, která měla zasáhnout co nejširší vrstvy obyvatel Ostravy. Mezi členy spolku tak vznikl nápad na uspořádání prvního automobilového závodu v ulicích města a umožnit tak vlastníkům automobilů předvést své stroje široké veřejnosti během velkolepé show.

^{Člen Ostrauer Automobilclub pravděpodobně v roce 1910.}

Datum závodu bylo stanoveno na neděli 7. srpna 1910. Členové spolku se pustili do pečlivých příprav. Jako hlavní problém celé organizace se brzy ukázalo nalezení vhodné závodní trati s povrchem bez větších výmolů. Tento problém se podařilo vyřešit zástupcům spolku po jednáních s úřeníky okresního silničního výboru. Ti pro účely závod povolili uzavřít novou ulici Františka Josefa která byla teprve nedávno vystavěna mezi Přívozem a Moravskou Ostravou (dnešní Sokolská třída). Závod se měl jet na dva kilometry s letmým startem a do závodu se mohli přihlásit pouze členové rakouských automobilových klubů po složení 20 K zápisného. Závod nezaujal jen místní tisk, ale nadšeně o něm referoval několikrát také například víděňský Neues Wiener Tagblatt.

Před závodem

V neděli 7. srpna se město zaplnilo davy zvědavců. Přestože start závodu byl ohlášen až na třetí hodinu odpoledne, všech 15 závodníků se svými vozy se již o půl druhé setkalo na hlavním náměstí, kde vznikla společná fotografie.

^{Společná fotografie vozů na hlavním náměstí v Moravské Ostravě dne 7. srpna 1910. zdroj: Ostrava – střípky minulosti.}

Poté se vozy přesunuly k městské váze k předzávodnímu vážení a odtud pak na start závodu, který se nacházel na hranici Přívozu nedaleko dnešní křižovatky Sokolské a Muglinovské ulice u Sadu Boženy Němcové. Závodní dráha měřila podle dobových propozic 2 kilometry (dnešním přeměřením mi vychází 1,6 km pozn. aut.) s cílem poblíž budovy Obchodní akademie u dnešní křižovatky Českobratrské ulice a Sokolské třídy, kde se nacházelo také stanoviště organizátorů a cílových rozhodčí.

Na trati

Na startu závodu bylo všech 15 vozů seřazeno podle zjištěné hmotnosti a výkonu tak, aby nejprve startovaly vozy slabší a po nich vozy silnější. Automobily vyrážely na trasu sámostatně vždy v pětiminutových intervalech. Po obou stranách trati se tísnily davy lidí, kterých přišlo podle odhadů organizátorů až 10 000.

Rizikem celého závodu byla možnost kolize diváka s automobilem při přebíhání z jedné strany dráhy na druhou. Před startem každého z vozů proto byli diváci kolem trati varování třemi zahoukáními ze startovní čáry. Aby se informace dostala i k divákům v cílových partiích závodní dráhy, umístili organizátoři druhou houkačku přiblížně v polovině trati na vrcholu haldy dolu Jindřich, která se tehdy nacházela v místech mezi dnešní ZŠ Odrstrčilovou a Sokolskou třídou. Pro lepší komunikaci mezi organizátory byl start a cíl závodu propojen polním telefonem.

^{Obchodní akademie v Moravské Ostravě (dnes Ekonomická fakulta VŠB). zdroj: Ostrava-střípky minulosti}

Krom houkaček byla bezpečnost diváků a jezdců zajištěna také početným oddílem četnictva a městké policie. Tato skutečnost a vůbec všeobecná podpora závodu z úředních míst se po závodě stala zcela v duchu tehdejších česko-německých národnostních rozbrojů cílem kritiky ostravských českých kruhů, které v závodě viděly „akci německého buršáctví“.

(…) Když se něco stane, není policie k vidění. Vraždí se za dne na ulicích – ale vrahové ujdou beztrestně – po policii nikde stopy. Za to ale když se někde několik Němců sejde na ulici ať z té či oné příčiny, je policie na místě. (…) Policie povolila závody tyto v městě aby měla k nim blíže. Už to je neslýcháno a úřady státní daly k tomu svolení. Ale měli jste vidět policii: jízdní, pěší, četnictvo, vše mělo pohotovost a chránilo němce při této zábavě. Proč? (…) Ale vraždí-li se v Ostravě za dne, policie není. Při dnešním nedostatečném stavu policie nemá býti přetěžována práci zbytečnou, jako je dávati pozor na německé automobily. Kdo chce podobnou zábavu, ať se o bezpečnost postará sám. A potom — závody po ulicích města jsou zvláštností pouze města Mor. Ostravy. V celém světě něco podobného nenajdete!
Ostravan. 14. 8. 1910.

K trati byl přistaven pro případ nehody také vůz městské záchranné služby a přítomni byli dva lékaři. Jejich služeb ale nakonec nebylo zapotřebí, protože celý závod proběhl bez jediného incidentu a zranění. Všech 15 vozů závod dokončilo a z výsledkové listiny je patrné, že jen menší část startovního pole tvořili členové klubu jako stavitel Hladish či klenotník Schwarz. Větší zastoupení měli vlastníci vozů z okolí. Rozdíl mezi nejrychlejším a nejpomalejším vozem na trati byl velký. Zatímco nejpomalejší ujel 1,6 km dlouhou trať za minutu a půl (průměrná rychlost 64 km/h), dvou nejrychlejších časů 44 a 45 sekund (průměrná rychlost 130 km/h(!)) dosáhli bratři Hückelové, synové kloboučnického magnáta z Nového Jičína. Je zajímavé, že nejlepšího času dosáhl jeden z bratrů Hückelových s vozem Nesselsdorf z kopřivnické vozovky. Byl to jediný vůz z Kopřivnice v celém závodě a jeho výběr mladým Hückelem jistě souvisel s tím, že jeho dědeček byl zakladatel kopřivnické vozovky Ignác Šustala.

^{Výsledková listina závodu s výslednými časy. Ostrauer Zeitung: Tagblatt. 08.08.1910, 1910 (178), s. 2.}

Vyhlášení vítěze

Vítězem závodu se nestal vůz, který projel trať nejrychleji. Při vědomí, že se závodu účastní nejrůznější typy vozů, se organizátoři rozhodli vítěze určit výpočtem podle vzorce. Do něj zanesli výsledný čas spolu s výkonem a váhou vozu. Vzhledem k nutnosti výsledky přepočítat na body, nebyl vítěz vyhlášen ihned po závodě, ale zástupci automobilového klubu se spolu se závodníky odebrali do své klubovny v hotelu Imperial. Zde byl na základě bodového hodnocení v podvečer v družné zábavě vyhlášen jako vítěz stavitel Hladisch (vůz značky Oryx), druhou cenu získal továrník Boleslawsky (Oryx) a třetí cenu si odnesl továrník Johann Ruß (Oryx).

^{Hotel Imperial. zdroj: Ostrava-střípky minulosti}

Německé noviny následujícího dne organizaci celého závodu nadšeně chválily a zároveň vyzdvihovaly kultivovanost a serióznost večerního banketu spojeného s předáním cen. Kultivovaná zábava pánů se protáhla až do pozdních nočních hodin. Jistou potíží mohl být pro některé ale odjezd z banketu domů, jak ukazuje noticka, která vyšla bez jakékoliv spojistosti se závodem po víkendu v novinách Ostravský kraj:

Ani v dalších týdnech členové spolku nezaháleli. Hned následující víkend strávili členové dva dny vyjížďkou do Lázní Jeseník, uspořádali propagační jízdu a na podzim hostili členové ve své klubovně v hotelu Imperial letce Warchalovského, který 2. října provedl nad Ostravou ukázkový let svým letadlem. Aktivity klubu pak pokračovaly až do jeho zrušení v roce 1928.

Tomáš Majliš

Zaujal Vás tento příběh? Přečtěte si také další „ostravské příběhy“ nebo navštivte některou z aktuálních komentovaných prohlídek!