Ostravský příběh španělské chřipky

Ostravský příběh španělské chřipky

Tento text vzniká na počátku dubna 2020 v situaci, kdy se svět potýká s největší pandemií posledního století. Každodenně se na nás valí proud informací a dění na kterémkoliv místě světa tak můžeme sledovat téměř v přímém přenosu. Mnozí psychologové varují před dopady takovéhoto nekončícího náporu převážně negativních informací. To vše je znakem informační doby, ve které dnes žijeme, a která stojí na základech informační revoluce vrcholící v posledních desetiletím rozšířením internetu a sociálních sítí.

Napadlo Vás, jak vypadala informovanost veřejnosti při poslední velké pandemii, od níž nás dělí téměř přesně jedno století? Nahlédněme společně do Ducha času, jednoho z oblíbených deníků ostravského dělnictva, vydávaného sociálně demokratickou stranou mezi lety 1899-1938. Volba na tento deník padla především z důvodu jeho snadné dostupnosti díky veřejnému zpřístupnění v digitální knihovně MSVK (Vzdálený přístup je veřejnosti umožněn pro ročníky periodik 1899-1919)

Pandemická vlna

Pandemie španělské chřipky probíhala v letech 1918-1920 a je doposud největší zmapovanou pandemií v novodobých dějinách. Zasáhla celý svět a v přinesla 50-100 milionů obětí. Byl to násobek obětí, které po sobě zanechaly čtyři roky útrap 1. světové války s přibližně 10 miliony padlými. Nákaza se nevyhnula ani nově budovanému československému státu a s ním ani Ostravsku.

Dnešní vědci lokalizují počátek pandemie na území Číny, kde se virus začal šířit již v roce 1917. Odtud byl přenesen do USA a následně spolu s americkými vojáky docestoval až do Evropy, kde v dubnu 1918 zasáhl Itálii a Španělsko a následně se rozšířil do Velké Británie a v letních měsících také do střední Evropy.

První úředně potvrzenou obětí španělské chřipky na území Čech, Moravy a Slezska byl koncipient pražského policejního ředitelství JUDr. Egon M. Prorok ze Smíchova, který zemřel na komplikující pneumonii 12. září 1918 ve věku 25 let. Další případy postupně přibývaly a svého vrcholu chřipková vlna dosáhla na přelomu října a listopadu téhož roku v době, kdy davy nadšených obyvatel masových shromážděních pokládali základy nového státu. Přestože počty obětí jsou dobovou statistikou zkreslovány, odhaduje se, že v průběhu těchto dvou měsíců na území Čech, Moravy a Slezska zemřelo v důsledku nákazy přibližně 40 000 obyvatel.


28. říjen 1918 na Václavském náměstí – nákaza vrcholí

Nákaza přichází

Na přelomu září a října 1918 se největší část zpráv Ducha času věnuje situaci na hroutících se frontách, problémům se zásobováním obyvatelstva potravinami a zboží denní potřeby, či úvahám nad úlohou budoucího státu Čechoslováků v “nové Evropě”. (viz Duch času 114, 23. 9. 1918, s. 1.)

První článek, ve kterém je zmíněno nebezpečí nákazy se objevuje v pátek 4. října, kdy se čtenáři v rubrice “různé zprávy” mohli dočíst, že:

Epidemie . . . Jedno zlo války, jehož jsme se obávali, epidemie, vztyčuje svoji hroznou a nebezpečnou hlavu. Se všech stran docházejí zprávy o epidemických nemocech. V Berlině vyskytl se již dokonce asijský mor. Z Uher, z Čech, jiných měst říše i z míst za jejími hranicemi jdou příšerné zvěsti o všeobecném umírání. Školy se zavírají, nemocnice jsou přeplněny, pro nemocné není léků. Podvýživa, trvající již léta, počíná teprve nyní zřetelně jeviti své neblahé účinky. Hladový člověk nedovede nemoci vzdorovati. Sklátí jej do hrobu i taková choroba, kterou byl by snad dříve přechodil. Země stávají se jedinými hřbitovy. Epidemie, hrozný průvodce války a hladovění lidstva, hrozí vyvrcholili v hroznou katastrofu, která kositi bude lidi v desetitisících, statisících. Ještě nenadešla zlá doba mlhavého podzimu, která bývala již dříve postrachem nemocných. Ale je nedaleko. Stoji již přede dveřmi. Její žeň přijde. A bude hrozná. Hroznější, než si snad myslíme. Epidemie pátého válečného roku hrozí zkázou těm, kdož přestáli čtyři léta válečných svízelů, utrpení a hladu. Taková je situace dnes, po čtyřech letech války. A situace tato horší se každým dnem. Trneme hrůzou při pomyšlení, jak bude dále. Stíny hladových, bledých a zmučených postav volají pomoc, která nepřichází. “Vydržet!” říkali jste nám a voláte dosud. Je na čase, abyste ukázali, jak je možno vydržet! Za dosavadních poměrů již vydržet nelze!

Duch času 119, 4. 10. 1918, s. 2-3.

Uzavření škol

Hned v pondělním vydání novin ze 7. října 1918 Duch času ve sloupku “Zprávy z místa a okolí” informuje:

Řádění španělské chřipky na Ostravsku – Španělská chřipka, která donedávna se vyskytovala na Ostravsku, roznesla se nyní měrou neobyčejnou. Případy onemocnění se stále množí, neschází ani četných případů úmrtí. Následkem tohoto nemoc zavlečena i do řad školní mládeže. Pročež nařídily školské místní úřady dočasné uzavření škol. Stalo se tak v Moravské i Polské Ostravě, v Zábřehu, Hulvakách a jinde(?) byla učiněna rozsáhlá zdravotní opatření k zamezení další nákazy. — Jak se oznamuje z Frenštátu, rozšířila se i tam chřipka takovou měrou, že některé třídy chlapecké byly na neurčito uzavřeny.

Duch času 120, 7. 10. 1918, s. 2.

Tábor lidu na Senném trhu

Ve stejných dnech se stále rychleji roztáčela kola dějin, která směřovala ke kapitulaci Rakouska-Uherska a k novému uspořádání Evropy. Lidé, shlukující se v ulicích na demonstracích, netušili, že se stávají snadným cílem masově se šířící nákazy. V pondělí 14. října byla vyhlášena generální stávka dělnictva českých zemí a následujícího dne 15. října byla svolána masová demonstrace pracujícího lidu Ostravsko-karvinského revíru na ostravský Senný trh (dnešní Náměstí Republiky).

Čtenář, který si následujícího dne zakoupil Duch času, si mohl na první straně přečíst podrobný popis demonstrace:

Hned záhy z rána počalo se rozsáhlé prostranství Senného trhu plniti lidem. (…) Kolem 9. hodiny ranní objevily se první průvody. Více než dvacet tisícihlavých průvodů s rudými prapory a standardami s případnýmí hesly — jako „ať žije československý stát”, „Pryč s drancovateli českého lidu” atd. Kolem desáté hodiny kupilo se kol řečnické tribuny na 100.000 hlav.

Duch času 124, 16. 10. 1918, s. 1
Demonstrace na Senném trhu v Ostravě (dnes Náměstí Republiky) – 15. 10. 1918 (Zdroj AMO)

Počet 100 000 účastníků, který uváděl Duch času, byl v revolučním období pravděpodobně výrazně nadnesen, přesto byla tato demonstrace prostředím ideálním pro šíření nákazy. Hlavním řečníkem byl na demonstraci poslanec Jan Prokeš, po jehož projevu se velkolepý dav vydal průvodem na dnešní Masarykovo náměstí, kde Jan Prokeš opět promluvil z balkónu obchodního domu Baťa. Na náměstí došlo následně k zásahu vojska, které dav úspěšně vytlačilo z náměstí do okolních ulic.

Ve stejném vydání novin pozorný čtenář našel novou informaci o šíření španělské chřipky. Musel pro ni ale zalistovat až na poslední stranu do rubriky “Různé zprávy”:

Jak vzniká „španělská chřipka: „Kolnische Ztg.“ přinesla tento odborný lékařský posudek o epidemii, známé pod jménem „španělská chiřipka”. Lékařské bádání o španělské chřipce potřebují dosud v mnohých otázkách vyjasnění, ale přece je již značný počet pozorování, která jsou velice pozoruhodná.
Nejvíc ovládá přesvědčení, jež hájí většina učenců, že nynější epidemie je pravá chřipka toho druhu jako pandemie v letech 1889—1890 a nekonečně jiných epidemií dřívějších. Toto mínění zakládá se nikoliv snad jen na nálezech bakteriologických, ale i v první řadě na charakteristickém epidemiologickém pozorování průběhu nemoci, který přes mnohotvárnost jednotlivých zjevů jeví již několik století dostatečné známý ráz epidemické chřipky.
Že nemoc nemá vždy průběh tak jednotný, jak vidno u tisíců případů, které nejsou komplikovány, i tentokráte jsme zakusili. Nezřídka je diagnostické umění lékařovo podrobeno těžké zkoušce, jde-li o to, aby rozeznal chřipku od počínajícího tyfu, od tuberkulosy v počátečním stadiu, od zánětu mozkových blan či od zádušného kašle, a nehledě ani k těžkým onemocněním, která poskytují obraz zánětu plic či pobřišnice a pohříchu tak často končí smrtí.
U nynější epidemie bylo nápadné, že postihla hlavně mladé lidi mladší 30 let; tak v Mnichově přes 40 proc. onemocnělých chřipkou bylo ve věku 16 až 30 let. Tuto nápadnou okolnost vysvětlujeme si tím, že starší generace prožila již onu velkou epidemii v letech 1889-90, čímž nabyla jakési imunity.
Dalším charakteristickým úkazem nynější epidemie je, že kojenci jsou téměř ušetření chřipky, i když leží u matky, která je nemocna chřipkou, a jsou tak vydáni velkému nebezpečí nákazy. Myslí se, že v jejich krví je mnoho ochranných látek, které chrání před nákazou chřipkovou. Tato ochrana proti chřipce však poměrně záhy mizí a starší děti mají již velikou náchylnost ke chřipce, jak se ukázalo v přečetných případech; neboť právě těžké komplikace, zvláště zánět plic nevyžádaly si nikde tolik oběti jako právě u osob mladistvých. Právě tací mladí lidé v kvetoucím věku, kde bychom čekali, že mají velkou sílu odporu, nastává chřipkou často oslabení činnosti srdeční, kterou nelze ničím odstraniti. Je to týž zjev, jaký pozoruji lékaři často při těžkých případech spály a difterie.

Duch času 124, 16. 10. 1918, s. 3.
Výřez fotografie – Demonstrace na Senném trhu v Ostravě (dnes Náměstí Republiky) – 15. 10. 1918, ideální prostředí pro šíření virové nákazy, že? (Zdroj: AMO)

Zprávy velkého dne

Když si lidé v pondělí 28. října 1918 kupovali Duch času, ještě nemohli tušit, jak jejich životy změní večerní hodiny tohoto dne, kdy do Ostravy dorazí zpráva o vyhlášení samostatného Československého státu. Krom článků, které popisovaly plány nového zřízení a očekávání nové svobody, čtenář tohoto vydání mohl narazit na dvě zprávy, které se vztahovaly k aktuální chřipkové pandemii. V rubrice “Zprávy z místa a okolí” byla uveřejněna krátká noticka informující, že:

Z Hulvák: Smrt v našich řadách: V poslední době zasáhla neúprosná smrt krutě do řad našich soudruhů, z jichž vyrvala nám tyto dobré a osvědčené socialistické(?) pracovníky: Kuglera, Bje???, ???, Venglaře a posledně i Františka Jendře..??, našeho čilého důvěrníka. Čest jejich památce.

Duch času 129, 28. 10. 1918, s. 2.

Druhá zpráva přinesla popis zasedání obecního výboru Moravské Ostravy, které se konalo ve středu 23. října. Schůzi předsedal starosta města Hans Ulrich:

Po posmrtné vzpomínce dvěma obecním zřízencům podal starosta zprávu o chřipkové epidemii, která se v M. Ostravě značnou měrou rozmohla a nabyla tak hrozivých rozměrů, že je třeba k jejímu potlačení nejenergičtějších kroků. V posledních třech nedělích zemřelo na španělskou chřipku 94 osob, čímž se stalo, že letos poprvé za války bude úmrtnost větší než před válkou. (…) Dle sdělení starosty zůstanou školy uzavřeny i příští týden.

Duch času 129, 28. 10. 1918, s. 3.

Revoluční události v následujících dnech zcela opanovaly stránky Ducha času a informace o šířící se nákaze zcela vymizely. Při listování deníkem na další informaci věnující se chřipkové epidemii narazíme až více než po týdnu 8. listopadu. Jeden z článků zde popisuje napjatou popřevratovou atmosféru na zasedání obecního zastupitelstva, které se uskutečnilo 6. listopadu. V textu probleskne krátká zmínka, že:

(…) Ve sděleních starostenského úřadu sdělil starosta Ulrich, že chřipková epidemie ustala téměř úplně. Mimo to vyskytlo se v poslední době v obvodu města několik případů spály a neštovic.

Duch času 139, 8. 11. 1918, s. 3.

Zpětným pohledem

Tímto zprávy o chřipkové pandemii v Duchu času zcela ustaly. K tématu se vrátil až článek uveřejněný počátkem ledna, který popisoval globální dopady chřipkové pandemie:

„Times” píší, že letošní nákaze chřipkové a zápalu plic podlehlo v posledních 12 týdnech skoro 6 milionů lidí. Bylo odhadováno, že válka způsobila 20 milionů smrtí ve 4 a půl roce. V samotné Indii bylo 3 miliony úmrtí. (…) Oběti v Americe byly hrozné, ani Kanada nebyla ušetřena. V Ontariu a západních provinciích zemřelo neméně než 108 lékařů. Ohromný počet Indiánů vyhynul. „Vlast“ epidemie, Španělsko, trpělo příšerně. V Barceloně umíralo 1200 lidí denně. Pohromou byla neméně stižena i Francie, Německo a země bývalého Rakousko-Uherska.

Duch času 8, 6. 1. 1919, s. 3-4.

Lepší obrázek o vlivu chřipkové pandemie na Moravskou Ostravu si lze udělat z výroční zprávy zdravotního úřadu pro rok 1918, jejíž krátké shrnutí bylo rovněž publikováno v půlce března následujícího roku ve dvou vydáních Ducha času. Zatímco první část ze 13. března se věnuje obecným trendům vývoje mortality, natality a různých chorob, druhá část je zaměřena na dopady španělské chřipky:

Nákaza, která nemůže býti přímo jako válečná nákaza označena, která ale více obětí vyžadovala, než všechny jiné infekční nemoce dohromady, byla chřipka, která již na jaře se vyskytla, kdežto v letních měsících tato nemoc relativně v lehkém tvaru se objevila a vzdor vysokému počtu onemocnění skoro žádné komplikace nevyvolala, počala chřipka asi v září často v těžších případech se objevovati, zvláště v měsících říjnu a listopadu byla větší část obyvatelstva touto nákazou stižena a sice velmi často ve spojení se zápalem plic, zvláště oboustranným, které končily většinou smrtí. Zvláště nebezpečným byl průběh této nákazy v mladistvém věku a pro ženské osoby ve stáří do 30 let. Dohromady zemřelo chřipkou 174 osob. Jako nejdůležitější opatření ukázalo se uzavření všech mateřských Školek a škol na 3 a půl týdne; opatření, která s ohledem na těžké zasáhnutí na výchovu dítek v posledních 15 letech nikdy potřebnými se neukázala. Musí býti také poznamenáno, že uzavření škol v Mor. Ostravě se strany zdravotního úřadu v takové době ustanoveno bylo, kdy jiná města na to ještě nepamatovala. V polovici listopadu jevil se značný úbytek úmrtí, chřipka ztratila pandemický charakter a od této doby vyskytly se jen toliko ojedinělé případy onemocnění chřipkou, byť i se zápalem plic a ojedinělými případy úmrtí.

Duch času 71, 14. 3. 1919, s. 3-4.

Klidného života ale obyvatelstvo neužívalo dlouho. Již od jarních měsíců roku 1919 se krajem šířila další nákaza, tentokrát neštovic.

S odstupem deseti let

Na začátku článku jsem zmínil, že podle odhadů zemřelo na území Čech, Moravy a Slezska během pandemie za dva měsíce přibližně 40 000 obyvatel. Dobový tisk, jak bylo možné vidět, mnoho přesných informací nepřinášel. Lepší obrázek o dopadu španělské chřipky mohou nabídnout dva grafy publikované v Almanachu Moravské Ostravy z roku 1929, který retrospektivně nahlížel na výsledky komunální práce v různých oblastech.

První z grafů ukazuje vývoj úmrtnosti Moravské Ostravy a připojených obcí (Přívoz, Mar. Hory, Nová Ves, Vítkovice, Hrabůvka, Zábřeh) v letech 1910-1927. Přestože do vypovídací hodnoty těchto údajů zasahovala celá řada okolností, minimálně hrubý pohled ukazuje, že zatímco mezi lety 1915-1917 se úmrtnost pohybovala poměrně vyrovnaně okolo 2000 obyvatel, v roce 1918 byla úmrtnost více než 2700 osob.

Druhý graf Almanachu města Moravské Ostravy ukazuje vývoj vybraných příčin úmrtí obyvatelstva. Náš zájem směřuje k zánětu (zápalu) plic, jako důvodu úmrtí. Lze vidět, že v porovnání s jinými roky se se počet úmrtí na zápal plic v roce 1918 více než zdvojnásobil, což lze s jistotou přičíst na vrub právě španělské chřipce.

Závěrem

Nahlédnutí do deníku Duch času z doby pandemie španělské chřipky ukázalo, jak zásadně odlišná je dnešní informační společnost. Před 100 lety průběh pandemie zachytilo několik krátkých zpráv v tisku, dnes můžeme vše sledovat z první ruky a můžeme se snad lépe bránit. To, jak významně se tato pandemie zapíše do dějin našeho města, ale ještě uvidíme.

Badatelská výzva

Měli byste chuť se podívat údajům o španělské chřipce blíže na zoubek? Pokud se najde skupina lidí, kteří by měli o bádání zájem, můžeme společně nahlédnout do digitalizovaných úmrtních matrik Moravské Ostravy (ukázka zápisů do katolické matriky z konce října) a zkusit excerpovat údaje o mrtvých z podzimu 1918 (zápisy jsou vesměs v češtině a dobře čitelné). Při srovnání s jinými měsíci roku si pak budeme moci udělat lepší obrázek o skutečných obětech této pandemie.

Exerpce dat úmrtních matrik by mohla odpovědět na některé otázky. Například: kdy epidemie ve městě kulminovala? Nebo jak masová demonstrace na Senném trhu z 15. října 1918 ovlivnila nárůst počtu zemřelých v následujících dnech? Vzhledem ke znalosti průběhu onemocnění španělskou chřipkou lze odvodit délka onemocnění i přibližný den nákazy. Takto byl ve 40. letech popsán průběh onemocnění v publikaci “Pathologie a therapie nemocí vnitřních“:

Docela jiný obraz klinický vzbuzuje prudký zánět plicní, který vzniká v akutním stadiu choroby při některých epidemiích jako jejich neblahá význačná známka, jak jsme toho byli svědky v druhém rozmachu epidemie na podzim r. 1918. Zcela náhle a neobyčejně prudce s třesavkou vystoupí horečka, nemocný se cítí zchvácen těžkou chabostí, a za pár hodin se mu zúžují prsa, krátí dech, kašle a vykašlává hnisavé sputum, je zprvu rozpálen, brzo však se jeho barva mění modráním rtů a bledostí obličeje smíšenou s promodralostí, v nejprudších případech přímo lapá po vzduchu. Má velmi rychlý tep, koupe se v potu, málo močí, ztrácí chuť k jídlu, podaný nápoj pro dušnost nemůže polykat. Objektivně má všude po plicích pískoty a vrzoty, někde, zvláště na spodině dolních laloků i vlhké rachoty, které splývají v jednotný šelest, žádné ztemnění, spíše hypersonorní poklep roztažených plic. Tento stav trval v nezmenšené krutosti mnoho hodin, několik dní. Žádné antipyreticum, žádné kardiacum, žádné analepticum nepomáhalo. Byl to nezapomenutelný obraz, když nemocný všecek lividní, lapaje po vzduchu násilnými inspiracemi, koupaje se v studeném potu, s rychlým, takřka mizejícím tepem, při jasném vědomí pozoroval všecko naše marné úsilí pomoci mu, slovy dušností přerývanými a ustrašeným pohledem nám projevoval své cítění, že není vyváznutí, a najednou se zhroutil s oedemovou zpěněnou tekutinou v ústech a umíral. – Tato prudká asfyktická pneumonie končila v 85 % smrtí už po 18 hodinách, druhý, třetí, nejdéle šestý den, a zchvacovala na rozdíl od předcházejících pneumonií mladé silné lidi v plném zdraví, nápadně také těhotné mladé ženy, a nebyla nijak zvlášť nebezpečná starcům, neduživcům a souchotinářům.

Pelnář J. Pathologie a therapie nemocí vnitřních. I. díl Nemoci infekční a parasitární. 2. vydání, Bursík a Kohout, Praha 1940. 870 s.

Pomůžete poodhalit jedno ze skrytých míst historie našeho města? Se svým zájmem o pomoc s exerpcí napište na [email protected] 🙂

Tomáš Majliš

Zdroje:
– Almanach města Moravské Ostravy, 1929
– Radost kalila chřipka (Český rozhlas), online
– Duch času, online
– Pelnář J. Pathologie a therapie nemocí vnitřních. I. díl Nemoci infekční a parasitární. 1940. 870 s.
– Před sto lety dorazila Španělská chřipka, online