Nálet na Michálkovice, 25. 2. 1945

Ke konci války byla Ostrava jedním z posledních fungujících průmyslových a dopravních center obklíčené Třetí říše. Zdejší závody stále dodávaly uhlí, koks, ocel a syntetický benzín, které měly pro Německo cenu zlata. Ostrava se proto stala cílem několika spojeneckých náletů – ten americký z 29. srpna 1944 byl již mnohokrát detailně popsán, o sovětském náletu z 25. února 1945 se zatím spíše mlčelo. Vzhledem k tomu, že si nálet vyžádal mrtvé a raněné v domech na dnešní ulici Československé armády a v bývalé hornické kolonii U Pumpy, je potřeba si tuto tragickou událost připomínat.

Nálet

Do osvobození Ostravy zbývaly ještě dva měsíce, na konci února 1945 se fronta nacházela na území dnešního Polska, zhruba v linii od Krakova k Vratislavi. Ostrava se s blížící frontou stala v této době významným shromaždištěm vojáků, techniky, munice a pohonných hmot, které se Rudá armáda snažila eliminovat nálety dálkových bombardérů. Běžný život města ale plynul dále. V neděli 25. února 1945 žily Michálkovice svým obvyklým pomalým tempem ostravské periferie. V sedm hodin večer ohlásily sirény letecký poplach, ale ani to tehdy nebylo nic mimořádného – vždyť kolik poplachů, kdy se nic nestalo, zdejší už za dobu války zažili…? Tentokrát ale mělo být všechno jinak! Na cestě k Ostravě totiž byla skupina 54 plně naložených středních bombardérů z 15. gardové bombardovací divize letectva Rudé armády. Letadla vzlétla z letiště Ečka u města Zrenjanin v dnešním Srbsku, tehdejší Jugoslávii, a po hodině a půl letu svrhla mezi sedmou a půl osmou večer na cíl, kterým bylo ostravské hlavní nádraží, 319 převážně trhavých a zápalných bomb o celkové hmotnosti 80.365 kg.

Letadla

Nálet byl proveden středními bombardéry americké výroby North American B-25 Mitchell, které Sovětský svaz získal v rámci spojenecké smlouvy o půjčce a pronájmu, celkem jich letectvo Rudé armády obdrželo 861 kusů. Díky velkému doletu, který činil přes 2000 km, byly Mitchelly přednostně přidělovány jednotkám dálkového bombardování, jako byla právě 15. gardová bombardovací divize (15 GBAD) 4. gardového bombardovacího sboru (4 GBAK), jejíž letouny provedly osudný nálet.

Tragická náhoda

Ne všechny bomby ale našly svůj cíl v oblasti nádraží. V půl osmé večer se několik sovětských bombardérů z tohoto náletu objevilo nad Michálkovicemi, kde svrhly svůj náklad nad centrem obce. Svědci zaznamenali celkem šest explozí, které zasáhly několik domů v okolí dnešní ulice Československé armády a v hornické kolonii U Pumpy. Zničen byl také vůz elektrické dráhy. Očití svědci vysvětlovali nálet údajnou přítomností protiletadlových jednotek německé armády v blízkosti kolonie. Žádná zničená vojenská technika ale nebyla po náletu hlášena.

Nálet na Michálkovice, provedený pouze několika letadly a šesti bombami, nebyl samostatnou operací, takže není ani zmíněn v bojovém deníku jednotky. S největší pravděpodobností se jednalo o tzv. nouzový shoz bomb, se kterými se letadla nemohla vracet na domovské letiště, protože by při zpátečním letu nestačila ostatním a také přistání s bombami v pumovnici představovalo extrémní riziko. O důvodech, proč bomby nebyly shozeny na původní cíl, ale právě tady, můžeme dnes pouze spekulovat, je ale zcela zjevné, že Michálkovice se cílem náletu staly v podstatě náhodou…

Zasažená tramvaj

Asi nejznámějším symbolem náletu na Michálkovice je zničená tramvaj na tehdejší Bezručově ulici, dnes ulici Československé armády. Jednalo se o úzkorozchodný čtyřnápravový elektrický motorový vůz s vlekem, který jezdil mezi Michálkovicemi a Moravskou Ostravou. Osudná tramvaj toho nedělního večera vyjela od jámy Michal, ale vzhledem k leteckému poplachu, vyhlášenému v 19:10, zastavila a všichni cestující, řidič a průvodčí soupravu opustili a ukryli se v protileteckých krytech ve sklepech okolních domů. Při zásahu bombou tak byl zcela zničen motorový vůz, ale z cestujících a vlakové čety nebyl zabit nebo zraněn nikdo. Motorový vůz byl odepsán jako neopravitelný, vlečný vůz byl lehce poškozen padajícími úlomky zdiva okolních budov a poškozena byla i trať.

Oběti a zranění

Bilance náletu byla tragická. Na místě zahynulo 13 osob a další 4 zemřely později v nemocnici. Dalších 30 osob utrpělo různě vážná ranění. Největší počet obětí pocházel ze zasažené hornické kolonie U Pumpy, odkud byla těla ještě téhož večera svážena do márnice u kostela. Pohřeb se konal 28. února.

Seznam obětí náletu na Michálkovice ze dne 25. 2. 1945:

• Magdalena Maciagová, 82 let, vdova
• Štěpán Vavříček, 44 let, horník
• Alenka Vavříčková, 9 let
• Adolf Filip, 22 let, student
• Josef Sivek, 42 let, horník
• Antonie Mojžíšková, 61 let, manželka strojníka
• Ladislav Bilík, 48 let, horník
• Vojtěch Kempný, 44 let, horník
• Ladislav Vokál, 45 let, horník
• Hedvika Nováková, 56 let, manželka kováře
• Gertruda Vilimová, 38 let, manželka horníka
• Adolfa Vilimová, 6 let
• Rudolf Kožušník, 41 let, důlní dozorce
• Břetislav Bilík, 22 let, student
• František Pělucha, 23 let, horník
• Jan Vicherek, 15 let
• Ondřej Kuzník, 56 let, obchodník

Text: Petr Vaněk a Tomáš Majliš, Obrazové podklady: Martin Zálesný