Jak stařenku Frolíkovou pozvali na korunovaci anglického krále

Jak stařenku Frolíkovou pozvali na korunovaci anglického krále

V neděli 25. dubna 1937 se v Bohumíně uskutečnila nezvyklá rodinná sešlost. Zúčastnilo se jí několik dospělých dětí stařenky Frolíkové, sedmasedmdesátileté vdovy po směnmistrovi jámy Hlubina v Ostravě. Přemýšleli, jak naložit s pozvánkou, kterou paní Frolíková obdržela před několika dny z Anglie. S doprovodem člena rodiny byla totiž pozvaná do Londýna jako čestná účastnice korunovace nového anglického krále Jiřího VI..

Hledá se maminka

Vše začalo na jaře 1937. V Londýně vrcholily přípravy korunovace nového krále Jiřího VI. (pamatujete na film Králova řeč?) a jedním z témat příprav byla také otázka skladby hostů, kteří se korunovace budou účastnit. Své slovo při výběru měla také charitativní organizace Royal British Legion. Tato organizace vznikla po první světové válce s cílem pomáhat válečným veteránům a jejich rodinám a stála například u vzniku slavné “Poppy Appeal” – charitativní akce, založené na prodeji symbolů vlčích máků, která se dodnes každoročně pořádá na přelomu října a listopadu před Dnem památky (Děn válečných veteránů – 11. listopadu). Výtěžek z této sbírky je následně použit k podpoře válečných veteránů.

British Legion zahájila tradici charitativní akce “Poppy Apeal” na podporu válečných veteránů v roce 1921

Právě tato organizace se rozhodla na korunovaci pozvat zástupce národů, které přispěly k vítězství v 1. světové válce svou službou v britské armádě. Z Československa se měli korunovace zúčastnit zástupci československých legionářů. Ženský odbor British Legion se zároveň rozhodl pozvat matku některého z padlých legionářů. Jejich výběr padl na matku legionáře Josefa Frolíka. Protože bližší údaje o rodině tohoto vojáka nebyly známé, byla v několika novinách v Československu publikovaná podobná výzva:

Pro jednu československou maminku je na korunovačních slavnostech v Londýně připraveno čestné místo. Zve ji k této záviděníhodné účasti ženský odbor více než půlmilionové organizace “British Legion” v Londýně, který jí zaplatí obě cesty, jakož i útraty pobytu v Anglii. (…) Má splnit jedinou podmínku: musí být maminkou čs. legionáře, který ve vojenské službě zemřel a byl pohřben v Anglii.
Převážná většina našich legionářů padla v boji. Jsou uložení k věčnému spánku na společných hřbitovech ve Francii. Proto přichází v úvahu matka jedna; maminka legionáře Josefa Frolíka, povoláním číšníka, který po zranění zemřel a s vojenskými poctami pohřben v Highgate v Londýně. Tam, daleko nad milionovým městem, spí svůj věčný sen. Není nám známo jeho rodiště.
Snad se narodil v Čechách, snad někde v zemi Moravskoslezské. Pátrá se, kde se tento hrdina narodil. A bude-li nalezeno jeho rodiště, snad se nenajde jeho maminka. Možná, že i ona odešla za svým synem – hrdinou, který dobrovolně položil svůj mladý život za svobodu československého národa.

Duch času, 22. 4. 1937.

Již za několik dní byla neznámá matka nalezena. Ukázalo se, že se jedná o sedmasedmdesátiletou Růženu Frolíkovou z Ostravy, odkud její syn Josef nedlouho před začátkem války odešel do Londýna. Z celé události se stala malá senzace.

Josef Frolík a československé legie v britské armádě

Josef Frolík se narodil v roce 1896 v Moravské Ostravě v kolonii jámy Hlubina do hornické rodiny. Jeho matka Růžena Frolíková pocházela z Kladenska, kde její rodiče vlastnili hostinec. Zde se také seznámila se svým budoucím manželem Františkem Frolíkem, který ale na přelomu 70. a 80. let odjel na Ostravsko, kde začal pracovat jako horník v dole Hlubina. Když se na Ostravsku uchytil, Růžena za ním přijela. V Moravské Ostravě se vzali a v roce 1882 se jim zde narodilo první dítě. Syn Josef byl jedním z celkem tří synů a šesti dcer, kteří se rodině Frolíků v hlubinské kolonii postupně narodili.

Josef se vyučil v Moravské Ostravě číšníkem a zároveň zde již podle pozdějšího vyprávění matky pochytil základy angličtiny. Jako osmnáctiletý se v roce na jaře 1914 rozhodl vycestovat za štěstím do Londýna, kde se ubytoval ve čtvrti Camberwell a začal pracovat v jednom z velkých londýnských hotelů. V té době žila ve Velké Británii pouze velmi malá “česká” kolonie, která čítala přibližně 800 osob. Byla tvořena v naprosté většině ekonomickými migranty, mezi nimiž převládali číšníci, krejčí či holiči.

Když po několika měsících jeho pobytu na začátku srpna 1914 vstoupila Velká Británie do války, byli Češi jako nepřátelští rakousko-uherští státní příslušníci internováni v internačních táborech. Spolu s nimi byl internován také Josef Frolík. Část Čechů a Slováků v Londýně již od samotného počátku války manifestovala protirakouské smýšlení. Ještě na začátku srpna se obrátili na britskou vládu s prohlášením, v němž odmítli službu v rakousko-uherské armádě a nabízeli se jako dobrovolníci britské armádě. Na podzim 1914 vznikl Londýnský český výbor, který začal vykonávat konzulární službu vůči britským úřadům. Členové výboru s povolením britských úřadů navštívili všechny internační tábory v Británii a podařilo se jim vyreklamovat pro-britsky orientované Čechy a Slováky na svobodu. Stejný osud potkal také Josefa Frolíka, který na začátku války internován, ale později vyreklamován a 21. srpna 1915 jako podporovatel československé myšlenky zapsán jako člen Londýnského českého výboru.

Již na konci roku 1914 a v roce 1915 odjelo z Británie s podporou francouzského konzulátu 44 krajanů do Francie, kde se v rámci cizinecké legie připojili k československé rotě Nazdar, která se zapojila do bojů na západní frontě v řadách francouzské armády. Další snahy Londýnského českého výboru o zařazení čs. dobrovolníků přímo do řad Britské armády ale narážely na nedůvěru britských vojenských kruhů a výbor se tak v následujícím období věnoval především organizaci besed a tisku časopisů a brožur, které podporovaly myšlenku české samostatnosti.

Prvních 29 dobrovolníků, kteří z Británie vyrazili v říjnu 1914 podpořit krajany zformované ve francii v rotě Nazdar, zdroj: JAKL, T: Hrdinové z Londýna. 2016.

Situace se změnila na začátku roku 1917, kdy bylo československým krajanům povoleno rukovat do britské armády do pluků podle vlastního výběru s výjimkou letecké služby. V průběhu roku 1917 tak postupně narukovalo celkem 238 dobrovolníků a mezi nimi 12. 4. 1917 také k pluku Royal Fusiliers (Královští střelci) jednadvacetiletý Josef Frolík.

Na bojiště do Francie odjel na konci června 1917, ale již 1. srpna byl u Arrasu raněn do ruky. Se zraněním se vrátil na rekonvalescenci zpět do Anglie a na bojiště zpět odjel na počátku září. V dalších měsících se účastnil bitev u Messines (5. 10. 1917), u Yprů (3. 11. 1917), u Cambrai (20. 11. 1917), v Belgii (9. 3. 1918) a u Noyon Oise (21. 3. – 9. 4. 1918). Právě zde byl 2. 4. 1918 podruhé raněn, když mu byla přeražena pravá ruka po výbuchu granátu.

Josef Frolík na fotografii dochované v Kronice českých dobrovolníků z Anglie, zdroj: JAKL, T: Hrdinové z Londýna. 2016.

Po návratu do Anglie se podle vyprávění matky uzdravil a po válce se měl podrobit dalším operacím. Po krátkém utrpení zemřel dne 13. 3. 1919 (T. Jakl uvádí 1920) v nemocnici na zápal plic. Ten měl údajně těžký průběh z důvodu vyčerpanosti těla vlivem předchozích operací a hlavně následkem poškození plic chlórem z války. Pohřben byl s vojenskými poctami na hřbitově Highgate v severním Londýně (v seznamu válečných hrobů na tomto hřbitově se mi jej nepodařilo dohledat).

Závěrem

Vzhledem k tomu, jak malá komunita československých krajanů žila v Británii před 1. světovou válkou (přibližně 800 osob), je jistě zajímavé, že do armádní služby narukovalo 354 dobrovolníků. Bylo to dáno tím, že velkou část krajanů tvořili svobodní mladí muži, kteří před válkou hledali v Británii štěstí. Z těchto mužů bojovalo 44 ve francouzské armádě a 308 v britské armádě. Dvaatřicet z nich padlo (17 ve francouzské a 15 v britské armádě) a jejich hroby se nachází nejen na západní frontě, ale také v Gaze a Káhiře. Tím, že Josef Frolík zemřel na následky svých zranění až po válce, stal se jediným z krajanů pohřbeným v Anglii.

Korunovace nového krále Jiřího VI. proběhla 12. 5. 1937 a čtenáři ostravského tisku v následujících dnech jistě s napětím očekávali zprávu, která by přinesla informace o cestě stařenky Frolíkové na tuto slavnostní událost a také k hrobu svého syna. V půlce května v deníku Duch času vyšla obsáhlá reportáž z korunovace. Na jedné z posledních stránek se pak objevila tolik očekávaná zpráva, která ale čtenáře jistě zklamala. Začínala totiž slovy “Ostravanka na korunovaci nejela” a pokračovala:

Na korunovaci do Londýna byla pozvána paní Růžena Frolíková, která je vdovou po směnmistru z jámy Hlubina v Mor. Ostravě a její syn zemřel jako legionář v Anglii a byl tam také pochován. Zdravotní stav staré paní jí ukládá největší šetrnost a proto ošetřující lékař nedovolil, aby paní Frolíková na korunovaci jela.

Duch času, 13. 5. 1937.

Jméno Frolík/Frolíková je na rozdíl od Kladenska na Ostravsku poměrně nezvyklé a nosí jej zde jen několik jednotlivců. Znáte někoho tohoto jména? Možná právě on je příbuzný paní Frolíkové a jejího syna, legionáře, který je jako jediný pohřben v anglické půdě.

Tomáš Majliš

Kde se dočíst více:

Historie krajanů bojujících v řadách britské armády v období 1. světové války patří k málo známým částem české historie. Zásadní práci s názvem Hrdinové z Londýna vydal v roce 2016 Tomáš Jakl z Vojenského historického ústavu. Popisuje zde nejen vznik československých vojenských jednotek v Británii, ale nabízí také seznamy členů Londýnského českého výboru s fotografiemi a krátkými medailonky. Čtenář se může také ponořit do popisů bojů a prohlédnout si řadu doplňujících fotografií. Stejný autor na webu Vojenského historického ústavu napsal také článek s názvem Českoslovenští legionáři v Britské armádě, který Vám nabídne krátký vhled do tématu.

Zaujal Vás tento příběh? Přečtěte si také další “ostravské příběhy”!