Generál Laudon a bojiště u Bělského lesa
Na jaře roku 1790 bylo okolí Výškovic, Hrabůvky a Nové a Staré Bělé přeplněno vojskem. Rakouská armáda se připravovala na další z válek se sousedním Pruskem, které s přestávkami trvaly již 50 let.
Slezská ztráta
Začátek konfliktu souvisel se smrtí císaře Karla VI. v roce 1740, jímž vymřel v mužské linii Habsburský rod. Přestože již za svého života císař Karel zajistil nástupnické právo pro svou dceru Marii Terezii, mnohé z evropských velmocí toto právo následně zpochybnily a zamýšlely rozbít dosavadní moc Habsburků ve střední Evropě. Situace využil jako první pruský král Fridrich II. Veliký. Na konci roku 1740 vpadl do Slezska, průmyslově nejvyspělejší oblasti Habsburské monarchie. V následujících desetiletích svedlo Rakousko s Pruskem sérii válek, které v šedesátých letech přinesly Prusku trvalou kontrolu nad většinou slezského území. Součástí Pruského státu se stalo také nedaleké Hlučínsko a hranice mezi Pruskem a Habsburskou monarchií se posunula až k řece Odře do těsné blízkosti města Ostravy.
Generál Laudon
Jedním z vojáků, který se již od 40. let v řadách rakouské armády účastnil bojů s Prusy, byl Ernst Gideon von Laudon (1716–1790). Během válek prokázal mnohokrát své schopnosti a dosáhl rychlého kariérního postupu až do hodnosti generála. Zprávy o Laudonových vojenských úspěších a dobrodružstvích se šířily Rakouskem a zajistily generálovi obdiv veřejnosti i dvora. Válečné útrapy ale zanechaly následky na Laudonově zdraví. Když se v roce 1790 schylovalo k dalšímu střetnutí Habsburků s Pruskem, neměl starý generál již mnoho chutí pouštět se do dalšího válčení. Císař jej však přesvědčil a zároveň jmenoval vrchním velitelem armády, která se měla na střetnutí s Pruskem připravit.
Stavba šancí
Na jaře 1790 se Laudon vydal na Moravu na obhlídku slezských hranic. Se svým doprovodem přijel do Nové Bělé a usídlil se ve statku, který se nacházel v těsné
blízkosti dnešního hostince U Balcara. Obranná linie rakouské armády měla procházet Starou a Novou Bělou. Před obcemi se nacházelo možné bojiště sevřené ze západu řekou Odrou a ze severovýchodu řekou Ostravicí s blízkou soustavou rybníků, které se táhly od Paskova až k Hrabůvce. Generál Laudon nařídil vybudovat v blízkostí obou obcí polní opevnění (tzv. šance), které by zlepšily obranu celého území. Od Paskova až k Bělskému lesu byly vyhloubeny hluboké zákopy a v lese byly cesty přehrazeny obrannými záseky z pokácených stromů. Nedaleko Výškovic byly v blízkosti Bělského lesa vybudovány opevněné šance, které měly chránit přístupovou cestu ke Staré Bělé. Šance se nacházely v prostoru semknutém mezi dvěma lesními výběžky v místech dnešní ulice Srbská. Byly tvořeny příkopy a valy s palisádou, za kterou byla umístěna děla. Podobné šance byly vybudovány také na spodním okraji Nové Bělé. Přestože byla obrana dobře připravena, válečné ohrožení opadlo a ke střetu obou armád nakonec nedošlo.
Další osudy šancí
Rakouská armáda počítala s novým využitím šancí již na přelomu 18. a 19. století, kdy Evropu začala ohrožovat Napoleonova vojska. Šance byly znovu obsazeny vojskem, jehož bojeschopnost přijel zkontrolovat sám vrchní velitel rakouských vojsk arcivévoda Karel. Ani tehdy ale šance nebyly vojensky využity. Podle zápisů zdejšího kronikáře armády během napoleonských válek našim krajem jen procházely. Při cestě do Ruska se zde zastavily francouzské oddíly a před bitvou u Slavkova a Waterloo procházela obcemi ruská armáda. Především vzpomínky na ruské vojáky, označované místními jako „Mozgali“, přetrvaly ještě dlouhá desetiletí. Po dlouhém pochodu přicházeli mnozí z vojáků vyčerpaní a ztrápení nemocemi, na které hromadně umírali. Pochováváni byli do hromadných hrobů, které bychom dodnes našli například v nedaleké Polance nad Odrou nebo Krmelíně. Po napoleonských válkách již šance neměly žádný význam a postupně zanikly. Poslední pozůstatky obranných valů a zákopů rozvezli po svých polích sedláci v polovině 19. století. Dnes minulost těchto míst připomíná již jen název ulice Na Šancích v Nové Bělé, kde se nacházelo postavení rakouského dělostřelectva.
Tomáš Majliš
Zdroj:
- AMO: Kronika obce Zábřeh
- AMO: Kronika obce Nová Bělá
Zaujal Vás tento příběh? Přečtěte si také další „ostravské příběhy“ nebo navštivte některou z aktuálních komentovaných prohlídek!