Edmund Kregczy – zapomenutý „ostravský“ malíř
K novým tématům ostravských příběhů se dostávám nejčastěji různými oklikami. Bylo tomu tak i tentokrát. Všechno začalo v zvěřinském údolí, kde jsem vyrazil porovnávat sérii litografií a maleb, které zde vznikly v průběhu 2. poloviny 19. století. Toto údolí vzdálené několik minut od centra města na většinu návštěvníků působí jako závan z jiného světa. Ocitáte se ve venkovském prostředí obklopeni nízkými domky staré hornické kolonie a přírodou. Nebylo tomu tak ale vždy. Na konci 30. let 19. století zde podnikatel Josef Zwierzina zahájil prospektorskou činnost a postupně založil tři jámy (Františka, Josef a Jáma č. VII). Dnes na jejich místech najdeme již jen odvětrávací komíny a stopy důlní činnosti si postupně příroda bere zpět.
Ztracený obraz
Náš dnešní příběh začíná vyobrazením jednoho ze Zwierzinových dolů z 90. let 19. století. Lidé, kteří se zajímají o minulost dolování na Ostravsku toto vyobrazení znají z hojně využívané šestisvazkové publikace Kamenouhelné doly Ostravsko-Karvinského revíru, která vyšla na přelomu 20. a 30. let minulého století. Ve čtvrtém svazku věnovaném popisu důlních společností čtenář narazí na toto nezřetelné vyobrazení Zwierzinova dolu s popisem: „Jáma Josef ve Slezské Ostravě r. 1895 (Podle tušové kresby)“. (Pokud si celý díl chcete sáhnout, máte možnost zde)
Nezřetelné detaily obrázku si neumožňují udělat nejlepší představu o tom, jak na konci století údolí vypadalo. Zároveň jsem ale neznal jiný zdroj, který by stejné vyobrazení nabízel v lepší kvalitě. Naštěstí je zde internet a s ním možnosti digitalizace a sdílení informací, o kterých si člověk před deseti či patnácti lety mohl nechat jen zdát. Víte třeba o tom, že vyhledávač Google umí kromě běžného vyhledávání s využitím klíčových slov pracovat také s vyhledáváním na základě vložených „obrázků“? Když jsem zjišťoval, zda se někde na internetu nenachází stejný obrázek v lepší kvalitě, narazil jsem na překvapující diskuzi na britském serveru Art Detective. Tento web si klade za cíl oslovovat širokou skupinu odborníků a veřejnosti a s jejich pomocí rozšiřovat dostupné znalosti o uměleckých dílech, která se nachází v britských veřejných sbírkách. V roce 2015 zde jeden z kurátorů londýnského Muzea vědy (Science Museum) vznesl dotaz na záhadnou olejomalbu, kterou toto muzeum zakoupilo v roce 1994 do své sbírky. Bohužel k olejomalbě neexistovaly žádné bližší informace – zachycuje skutečnost, nebo fikci? Je zobrazené místo v Anglii, severní Francii či Belgii? Tazatel nezapomněl připojit také fotografii obrazu:
A hned bylo jasno. Ukázalo se tedy, že obraz nebyl pouze „tušovou kresbou“, jak uváděli autoři „Kamenouhelných dolů OKR“, ale že originální obraz je olejomalba na velkém plátně o rozměrech 100 x 150 cm, který tak umožňuje detailně poznat dění v okolí dolu na konci století. V levé části obrazu se nachází domy dodnes dochované hornické kolonie Zvěřina. Vzdálenější komín patří ke kotelně dolu Josef a komín v popředí patří ke kotelně jámy č. VII. Můžeme také vidět, že od jámy Josef vychází násep přecházející v lávku, po které se vozíky s uhlím dopravovaly ke kolejím báňské dráhy, po níž se uhlí dopravovalo k hlavní trati Severní dráhy a dále k zákazníkům. Stejná lávka vychází také od jámy č. VII a malířem nezachycené jámy Františka, odkud na obraze dvojice žen tlačí vozíky plné uhlí. To, že se na obrazu nacházejí výhradně ženy, britského kurátora zaujalo a tuto skutečnost komentoval: „Není to fikce? Na obrazu jsou samé ženy včetně té, která jako zázrakem tlačí vlevo sama sklápěcí vozík! Tohle nedělaly ani slavné „pit brow lasses of Wigan“ (jde přeložit jako: ohrabovačky z uhelného revíru ve Wiganu).“ Měl pravdu. Jediným mužem na obrázku je muž v obleku, který shlíží na práci (svých?) dělnic. Mimochodem.. Téma „pit brow lasses of Wigam“ a ženské práce v hornictví zdá se na ostrovech „frčí“ a vzniklo zde již několik knih. Podívejte se, jak je zachytily dobové fotografie. Těším se, až ženskou práci v dolech zpracuje také někdo u nás. 🙂
Městská elita
Zatímco černobílá reprodukce obrazu neumožňovala určit, kdo byl jejím autorem, barevný originál toto již bez větších problémů umožnil. Obraz signoval Edmund Kregczy, malíř, jehož ostatní práce nejsou vůbec spojeny se zobrazováním průmyslových motivů. Proč si ale pro svou ojedinělou práci vybral právě doly Zwierzinova těžířstva? Odpověď se brzy sama nabídla. Edmund Kregczy totiž nemaloval náhodně vybranou lokalitu, ale „své“ doly. Byl totiž členem jedné z nejváženějších ostravských rodin druhé poloviny 19. století – rodiny Kregczy a jeho matka Rosa Kregczy byla nestarší dcerou zakladatele polskoostravských dolů Josefa Zwierziny.
Rodina Kregczy nepatřila mezi původní ostravské rody. Edmundův otec Josef Wenzel Kregczy pocházel z malé vesnice Žiželice nedaleko Chlumce nad Cidlinou (nar. v r. 1811). Po studiích zakotvil ve státních službách, kdy podle matriky sňatků zastával na počátku 50. let funkci daňového inspektora v (Českém?) Krumlově. V roce 1851 se ve svých čtyřiceti letech oženil v olomouckém kostele Sv. Mořice s nejstarší tehdy devětadvacetiletou dcerou podnikatele Josefa Zwierziny. Byla to šťastná volba, protože Rosin otec Josef Zwierzina byl původně majitelem železáren v Mariánském údolí u Olomouce a od konce 30. let rozvíjel své podnikatelské aktivity také na Ostravsku, kde založil několik dolů. Přestože byl Josef Zwierzina ve svém podnikání zvyklý často hrát vabank a několikrát během života čelil riziku velkých dluhů a chtivých věřitelů, patřila jeho rodina mezi olomouckou elitu.
Manželé Kregczy po svatbě zůstali žít v Olomouci a Josef Kregczy se začal angažovat v tchánově uhelném podniku, kde díky svým zkušenostem ze státní služby ve finanční správě následně 40 let vykonával funkci finančního ředitele (Kassier und Kanzlei Director). V roce 1853 se manželům Kregczy narodil v Olomouci nejstarší syn Josef a v roce 1855 budoucí malíř Edmund. Brzy po jeho narození se rodina odstěhovala do Moravské Ostravy, protože třetí syn Eugen se narodil v roce 1857 již v Moravské Ostravě.
V Ostravě
Stěhování do Moravské Ostravy nebylo pro rodinu Kregczy žádnou cestou do neznáma. Místo pro ně bylo dobře známé, protože Kregczyho tchán Josef Zwierzina zde vlastnil kromě ostravských dolů také tři domy na náměstí. Trvale zde žil také Rósin bratr Hermann Zwierzina, který byl majitelem dalších domů a později také prvním voleným starostou Moravské Ostravy. Rodina Kregczy se nastěhovala na náměstí do domu č. 31, který patřil Josefu Zwierzinovi a nacházel se v místě dnešního nákupního centra Laso. Velkým zlom v životě rodiny přinesl rok 1858. Ve věku 83 let zemřel 31. března v Olomouci Josef Zwierzina. Zanechal po sobě velký majetek v podobě dolů v Polské Ostravě, 3 domů na náměstí v Moravské Ostravě, domu na hlavním náměstí v Olomouci a pozemků. Vše bylo rozděleno mezi manželku, čtyři žijící syny, dvě dcery a vnučky po zemřelém nejstarším synovi Josefovi. Rosa Kregczy tak získala podíl v ostravských dolech a finanční situace rodiny se výrazně vylepšila.
Rodina Kregczy svou prosperitu v Moravské Ostravě na začátku 60. let zhmotnila do podoby výstavní vily. Pro stavbu zakoupili rozlehlý pozemek, který se rozkládal mezi dnešními ulicemi Čs. Legií a Mlýnskou a nacházel se již mimo zastavěnou oblast města. František Sokol-Tůma ve svém románu V záři milionů toto místo popsal slovy: „(pozemek) byl vzdálen ruchu města, uprostřed zahrad a polí a přece zas jednou svojí částí ke středu města přiléhal“. Stavbu vily provedl v neogotickém slohu místní stavitel Franz Böhm.
Na studiích
Edmund Kregczy vyrůstal ve vile se třemi bratry a dvěma sestrami. Mnoho o tomto období nevíme, jasnější obrysy jeho život nabývá až s odchodem na studia. Pravděpodobně v polovině 70. let odešel studovat na vídeňskou techniku. Po jejím absolutoriu se již věnoval pouze malbě. Byl díky rodinnému bohatství finančně zajištěn a proto si mohl dovolit svůj život směřovat tam, kam chtěl. Někdy na přelomu 70. a 80. let ve Vídni studoval u krajináře Hugo Charlemonta a žánrového malíře Franze Rumplera. Poté podnikl studijní cestu do Mnichova, kde krátce studoval u krajináře Ludwiga Halauschky, který jej podle Kulturní rubriky Östereichische Illustrierte Zeitung (1914) výrazně ovlivnil při jeho směřování k malbě. Svá studia chtěl Edmund Kregczy završit studiem ve vídeňském ateliéru Hanse Makarta, který však v roce 1884 zemřel a z tohoto plánu proto sešlo.
Mezi Vídní a Ostravou
Edmund Kregczy se následně usadil ve Vídni a do Ostravy již zajížděl jen na občasné návštěvy rodičů. Přesto jej místní stále rádi vydávali za „svého“ malíře, jak ukazuje například pozvánka k vánoční výstavě, kterou ve svém obchodě na dnešní ulici 28. října pořádal v prosinci 1886 František Wattolik. Pozornost ctěného publika si dovoluje vystavovatel obrátiti na „tři obrazy našeho zdejšího umělce pana Edmunda Kregczý-ho“. Ve stejném duchu vyznívá také kritika opavské výstavy, na které se s podporou rakouských kulturních organizací podařilo návštěvníkům představit více než 1300 uměleckých děl z celého Rakouska-Uherska. Autor kritiky zmiňuje, že návštěvníkům z Opavy i Ostravy by nemělo ujít pět obrazů, které vytvořil „krajan“ Edmund Kregczy.
O přetrvávajících blízkých kontaktech s Ostravou svědčí návštěva rodinné vily o vánočních svátcích v roce 1890. Pro budoucnost zůstalo toto setkání zachyceno díky sčítání lidu, které na přelomu prosince a ledna v Rakousku-Uhersku probíhalo. Edmund tehdy v Ostravě pobýval i se svou mladou manželkou Josefínou, která pocházela z Mnichova a s níž trvale žil ve Vídni. Jako povolání vyplnil Edmund „Selbständig Kunstmaler in Wien“ – tedy malíř na volné noze. Manželka Josefína byla o deset let mladší a není o ní mnoho známo. Do vídeňských novin se krátká informace o ní dostala dva roky před návštěvou Ostravy, kdy se již jako vdaná pokusila ve vídeňském bytě spáchat sebevraždu výstřelem z revolveru do hrudi. Své zranění díky včasnému převezení do nemocnice přežila a my díky této zprávě víme, že v té době s Edmundem žila v centru města v blízkosti zámku Belveder a hlavního vídeňského nádraží v domě, kde měl svůj ateliér také další vídeňský malíř Franz Lefler.
Dílo
Edmund Kregczy aktivně tvořil od počátku 80. let až do své smrti v roce 1916 (nejstarší známý obraz vytvořil v roce 1882). Byl autorem žánrových maleb, stejně jako krajin a portrétů. Se svými pracemi se účastnil řady výstav na Moravě, ve Slezsku, Rakousku i Německu, jak vyplývá z četných novinových článků. Tyto články ukazují, že na přelomu 19. a 20. století byl Edmund Kregczy poměrně uznávaným autorem. I přesto je dnes těžké na internetu některá jeho díla dohledat. Pro naši představu jsem vytvořil druhotně kolorovanou galerii obrazů, které byly publikovány v roce 1914 v kulturní revue Österreichisch Illustriert Zeitung.
Galerie
(pro prohlížení celých pláten si obrázky „rozklikněte“)
Ostravská malířská epizoda
Na závěr našeho příběhu se vraťme zpátky k obrazu dolů Zwierzinova těžířstva. Při srovnání s motivy dalších Kregczyho obrazů je patrné, že průmyslové téma bylo pro malíře vybočením z námětů, která ve svých dílech zpracovával. O pravých důvodech vzniku obrazu dnes můžeme jen spekulovat. Je však jisté, že všechny důvody jsou spojeny především se vztahem, jaký Edmund Kregczy měl k dolům, které jeho rodině poskytly podmínky pro život městské elity a zároveň mu samotnému umožnily bezstarostný život umělce na volné noze.
Zajímavostí, kterou jsem ještě nezmínil, je skutečnost, že obraz Zwierzinových dolů vznikl v minimálně dvou variantách. O existenci dvou obrazů s obdobným motivem nám podává důkaz zpráva o konání výstavy v budově hasičské zbrojnice v září 1895. Německý Ostrauer Zeitung Tagblatt o této výstavbě nadšeně referoval 8. 9. 1895 takto:
Ve společenském sále zbrojnice našeho dobrovolného hasičského sboru vystavil náš místní (unser heimischer) umělec pan Edmund Kregczy své dva hornické obrazy Zwierzinova těžířstva. Dovolujeme si na ně upozornit naši uměleckou veřejnost. Výstava je otevřena od dnešního dne do neděle 15. tohoto měsíce denně od 9 do 12 hodin a od 2 do 5 hodin odpoledne. Vstupné činí 20 kr. a čistý výdělek se použije na ošacení chudých hornických dětí. Kromě zmíněných dvou obrazů je zde vystaven také malý obrázek nazvaný Ió a Zeus v mraku a skica slavnostního průvodu moravskoostraských ostrostřelců. Celé aranžmá výstavy doplnil obchodník s uměním p. August Kittl řadou předmětů japonské provinience, pánové Eduard Lihotzky a August Kittl rozličnými koberci a pan Hilscher výstavu doplnil mnoha druhy květin, aby výstava vypadala velmi pěkně.
Ostrauer Zeitung Tagblatt, 8. 9. 1895
Výstavu navštívili také zástupci ostravských Čechů, jejichž vlasteneckou povinností bylo na výstavě organizované ostravskými Němci najít alespoň nějaký mráček. Článek o výstavě pak vyšel v Ostravici, novinách, které si kladly za cíl „hájit zájmy české národnosti“. Je pro nás cenný především tím, že blíže popisuje vzhled obou obrazů:
Výstava obrazů představujících jámu Zvěřinovskou, dva obrazy v rozměrech asi 100×160 cm, umělcem místním Edmundem Krejčím zhotovené, jsou v hasičské zbrojírně (ve dvoraně v prvním poschodí) vystaveny a lze je za mírné vstupné 20 kr. si prohlédnouti. Čistý výtěžek věnován jest pro chudé hornické dítky, což zajisté snaha krásná a humánní! Koberce však s vyznačenými cenami nám nadobro dojem dobrý seslabily. Musí i při takové příležitosti eminentně obchodní snaživost dráti se na povrch? Škoda!
Ostravice, 11. 9. 1895
První z vystavených obrazů s největší pravděpodobností známe – jedná se o obraz, který se dnes nachází v londýnském muzeu vědy. Kde se ale nachází druhý obraz a jak vypadal? Vzhled obrazu můžeme s největší pravděpodobností rekonstruovat – fotokopie tohoto pravděpodobného druhého Kregczyho obrazu vyšla v ostravském dělnickém týdeníku Práce již v únoru 1894 (za dohledání obrazu moc díky Petru Hrdinovi ze FB skupiny Ostrava-střípky minulosti). Obraz tedy musel vzniknout nejpozději v roce 1893. Lze předpokládat, že i tento obraz je původně olejomalbou o rozměrech 100*150 cm, stejně jako druhý „londýnský“ obraz. Zobrazuje Jámu č. VII a v pozadí Důl Josef. V popředí jde opět vidět skládka uhlí a vagony báňské dráhy.
Pokud dochovaný „londýnský“ obraz vznikl až v roce 1895, jak lze vyčíst z vročení pod autorovým podpisem, znamená to, že zachycuje důl s odstupem minimálně dvou let v již mírně pozměněné podobě. Zkuste si sami porovnat, zda na obou vyobrazeních proběhly nějaké změny či stavební úpravy areálu. Zdá se, že došlo k přestavbě lávek pro vyvážení uhlí z jámy Josef k nádraží.
Julius Kittl a cesta ke kopii
Zbývá ještě rozřešit několik otázek. Kde se vzaly kopie Kregczyho obrazů. Víme, že kopie nyní ztraceného obrazu byla v roce 1894 využita v týdeníku Práce a kopie druhého „londýnského“ v roce 1929 v Kamenouhelných dolech OKR. Následující text bude spíše domněnkou. Myslím si, že vše je spojeno s osobou Julia Kittla. Julius Kittel byl ostravský tiskař a nakladatel, který v blízkosti hlavního náměstí provozoval od počátku 80. let tiskárnu. Od roku 1890 začal vydávat noviny Ostrauer Zeitung a od roku 1891 také dělnický týdeník Práce, který ve srovnání s konkurencí obsahoval celou řadu doprovodných ilustrací. Ve svých obchodních prostorách Julius Kittl prodával široký sortiment uměleckého zboží a hudebních nástrojů. Na počátku 90. let začal inzerovat také svou stálou prodejní výstavu obrazů, kterou v roce 1895 rozšířil o prodej fototechniky.
Julius Kittl potřeboval zásobu obrazových podkladů, které mohl využívat ve svých novinách, které cílil na ostravské dělnictvo. Zároveň se podílel na přípravě výstavy v hasičské zbrojnici v září 1895. Domnívám se proto, že to byl on, kdo měl zájem a možnost využít svou fototechniku k pořízení fotografií Kregczyho obrazů. Mohl tak později vyobrazení Zwierzinových dolů využívat při své práci nakladatele. Samotné originály obrazů zůstaly Edmundu Kregczymu, který poté, co na konci 90. let 19. století zemřeli jeho rodiče a vila byla prodána k budoucí demolici, tyto malby pravděpodobně ještě jednou vystavil ve Vídni v roce 1899 (bohužel se mi nepodařilo tuto informaci ověřit). Pak jejich stopa končí.
Závěrem
Edmund Kregczy žil následně s manželkou a dětmi trvale ve Vídni, kde v roce 1916 zemřel jako uznávaný malíř. Pokud Vás příběh tohoto „ostravského rodáka“ zaujal, můžete si pořídit jeden z jeho obrazů domů na zeď z Walmartu. Jedná se o reprodukci obrazu Unter dem Weihnachtsbaum. 🙂 Mimochodem, je dost dobře možné, že na tomto obrazu vidíme malířovu rodinu Manželku Josefínu, syna Josefa a dceru Marii. Zatímco o synovi se prozatím nepodařily zjistit žádné bližší informace (zkusíte se podívat do vídeňských matrik?), dcera Marie se narodila v roce 1900 a v dospělosti se z ní stala spisovatelka a novinářka. Zmíněný obraz vznikl v roce 1902, kdy měla Marie dva roky.
Během našeho vyprávění jsme úplně stranou ponechali působení samotné rodiny Kregczy v Ostravě a historii jejich výstavní vily. Tomu se budeme věnovat jistě zase někdy příště. 🙂
Tomáš Majliš
Zdroje:
- Za konzultace děkuji Romanu Doubravskému z mapomol.cz, díky taky Stanislavu Rekovi za dohledání týdeníku Práce, děkuji taky všem, kteří chtěli pomoci s vyhledáváním ve FB skupině Ostrava-střípky minulosti.
- Většina zdrojů je vložena jako odkazy přímo do těla textu
- Mnoho podnětů pro tento článek pochází z textu Andrey Kollmann