Artur Radvanský a jeho ostravský příběh
Artur Radvanský je jednou z nejznámějších osobností spojených s ostravskou židovskou minulostí. Do veřejného povědomí se dostal jako člověk, který během druhé světové války prošel šesti nacistickými tábory včetně Osvětimi, kde se setkal s Josefem Mengele, v jehož blízkosti několik let jako vězeň pracoval.
Dětství:
Artur Radvanský (rodným jménem Tüeberger) se narodil na konci roku 1921 v Radvanicích do židovské rodiny, jejíž členové na Ostravsko přišli po první světové válce z Haliče. Arturův otec provozoval v Radvanicích v období první republiky obchod s obuví a železářství. V obci a okolní žilo široké příbuzenstvo, se kterým se rodina Tüebergerů pravidelně stýkala.
Své dětství Artur Radvanský detailně popsal v roce 2004 v rozovoru, který vznikl pro databázi židovských vzpomínek, CENTROPA. V obsáhlém textu popisuje nejen své příbuzné, ale také mnoho zvyků, které jeho židovská rodina dodržovala, věnuje se vzdělávání, volnému času a mnoha dalším oblastem, které přibližují život ostravských židů před druhou světovou válkou.
>> Celý rozhovor na portálu CENTROPA <<
Zatčení a válečné útrapy
Po vzniku Protektorátu v březnu 1939 se tehdy sedmnáctiletý Artur zapojil do převádění uprchlíků, často vojáků, politicky angažovaných lidí, příslušníků policie apod., kteří z Protektorátu prchali na území Polska. Artur se svou skupinou využíval skutečnosti, že po polském záboru Těšínska na podzim 1938, byla hranice mezi Protektorátem a Polskem na okraji Radvanic. Artur radvanský svou činnost popisoval takto:
Hranice Protektorátu vedla asi dva kilometry od našich dveří v Radvanicích. Na hranicích v lese stál uhelný důl, přesněji jáma Ludvík, a na druhé straně v Polsku, už si nepamatuji vzdálenost přesně, ale mohlo to být tak pět set metrů, stál také uhelný důl. No a protože v té době bylo Polsko svobodný stát, tak jsme uprchlíky převedli přes les k jámě. Většinou to bylo maximálně pět osob, které už měly připravené šaty. S lidmi na druhé straně jsme si dávali znamení, když byla příhodná situace. Potom byli uprchlíci převedeni spojenými štolami na druhou stranu do Polska. Z Polska pokračovali do Dánska nebo lodí do Francie. Levicově orientovaní uprchlíci se obrátili na druhou stranu do Sovětského svazu. Tyto převody organizovala naše skupina mládežníků, a protože nám ještě nebylo ani osmnáct let a neměli jsme zkušenosti s ilegální činností, tak to všechno prasklo.
Rozhovor s Arturem Radvanským v roce 2004, CENTROPA
Artur Radvanský byl zatčen estapem na konci srpna 1939 jen několik dní před začátkem 2. světové války. Protože byl ještě neplnoletý, spolu s ním byl zatčen i jeho otec, který byl v očích gestapa zodpovědný za svého syna.
Spolu s otcem se tak dostal do koncentračního tábora Buchenwald. Těžká práce v kamenolomu, nuzné jídlo a neustálé bití vedlo k tomu, že Artur zhubl na 35 kilo, jeho otec nepřežil. „Ležel už v agónii, ale když jsem k němu přišel, ještě jednou se probral. Potom přestal dýchat a já jsem mu zatlačil oči, na tohle nikdy nezapomenu, to je snad jediný okamžik, který mi neustále vhání slzy do očí,“ popisuje v rozhovoru Artur Radvanský.
Přes tábory Rawensbrück a Sachsenhausen doputoval v roce 1942 až do Osvětimi. Jak sám popisuje, již dříve přemýšlel, jak si zachránit život a získat práci, která by mu umožňovala přežít. Když se pak při rozdělování vězňů v Osvětimi Artura zeptali na povolání, odpověděl že má za sebou dva semestry na medicíně na Karlově univerzitě. To mu spolu se znalostí němčiny zachránilo život. Zařadili ho do nemocničního bloku, kde si ho jako osobního sluhu vybral šéflékař Eduard Wirth. „V pondělí se u něj scházeli esesáčtí lékaři včetně obávaného Josefa Mengeleho a radili se, které pokusy na lidech budou provádět,“ popsal Radvanský. Známý Anděl smrti si ho velmi oblíbil. „Vždy mě požádal, abych mu připravil koupel a namasíroval mu krk a záda. Choval se ke mně velmi slušně, vykal mi a nikdy nezapomněl říct prosím.“
Své putování po nacistických táborech a pochod smrti v roce 1945 zaznamenal Artur Radvanský v unikátním dokumentu s názvem „Mengele mi říkal prosím“.
Tomáš Majliš